Nová figurace ve Francii

Nová figurace ve Francii

• umělecká tendence, která znovu oživuje zájem o lidský osud, lidské pocity a duševní stavy

• snaží se definovat a popsat stav člověka a světa a jejich vzájemný stav - často zoufalství, samota, smutek

• nejde o umělecký směr, spíše o filozofický přístup

• v obrazech se často užívá citace cizích předloh či jejich parafráze a řazení více motivů do jednoho obrazu

• využívá se fotografie a přetisku tištěné reprodukce

• v sochařství se užívají odlitky nebo otisky lidského těl a užívalo se neobvyklých materiálů - smalt, igelit, polystyrén, barevné fólie

• velmi široký proud, v Evropě například Francis Bacon, Španěl Antonio Saura, Dán Asger Jorn, Ital Recalcati

• v Čechách Slavík, Načeradský, Sopko, Jitka Válová

• nejde vpodstatě o nic nového, stavu člověka a jeho postavení ve světě se věnovaly avantgardy, expresionismus - Munch, Picasso (Guernica) aj.

• počátkem 60. let upoutává pozornost Francis Bacon - deformované figury v křivém zrcadle, cyklus Papežů

Francie

• ve Francii se po Pařížském masakru (1961) opět začíná umělecká scéna zajímat o aktuální dění a stav člověka ve společnosti.

• mladým umělcům se nelíbí výsadní postavení Nových realistů, kteří si všímají drobných, všedních věcí kolem sebe a nereflektují dostatečně svět kolem sebe

• mladší umělci spojeni s novou figurací: Bernard Rancillac, John Cristoforou a cizinci usazení v Paříži: Leonardo Cremonini, Sergej Bazilev, Antonio Recalcatti, Hugh Weiss, Eduardo Arroyo, Gilles Aillaud

• zájem o postavení člověka a jeho duševní stavy je však vlastní i Novým realistům (hl. Martial Raysse)

• mladší umělci tvoří díla často ironická a reagující na společenskou situaci

• často se mísí s navazující Narativní figurací - která se staví do protikladu s novými realisty, díla jsou často groteskní, satirická a s dávkou humoru nebo vulgarity

• Martial Raysse - patřil do skupiny Nových realistů. Maloval obrazy z pláže, různých aktivit volného času a portréty. Užíval pestré plochy ireálných barev

• Bernard Rancillac - užívá omezenou barevnou paletu, pečlivou kresbu. Žánrové obrazy - každá událost na něj zapůsobí.

• Leonardo Cremonini - tvořil hlavně výjevy z každodenního života - pláže. Jeho obrazy mají světlý kolorit, vnitřní atmosféru, figury abstraktně redukuje nebo ořezává - elegantní hmotné, zneklidňující tvary.

• Sergej Bazilev - námět vyjádřen často s fotografickou přesností - postavy jsou strnulé, čas zastaven. Působí tajuplně až mysticky

• Antonio Recalcati - temné expresivní obrazy, deformované postavy, často s průhlednými částmi, v kuklách, někdy pouze kusy postav. Působí velmi znepokojivě (blízko Bacona). V 70. letech se zabývá hlavně sociálními tématy - studentské nepokoje, boje, dělnická třída.

• Gilles Aillaud - tvořil obrazy s náměty zvířat a zoo - uvěznění. Reagoval ve svých obrazech na válku ve Vietnamu. Dělal i scénografii (společně s Arroyem)

• Eduardo Arroyo - silně kritický malíř ze Španělska. Tvoři satirické obrazy. Ve svých obrazech popírá perspektivu a tvoří čisté barevné neplastické plochy. Znal se s Aillaudem a tvořil návrhy kostýmů a scén. Tvořil na prahu narativní a nové figurace

• Paul Rebeyrolle - pastózní velké obrazy, ovlivněné informelem. Tvořil podobné sochy. Často maloval krajiny, ale jsou poznamenány vzekem a násilím. Byl oceňován Sartrem a Foucaltem