9A - České země v habsburské monarchii ve 2. polovině 19. století (až do r. 1914). Charakteristika jejich ústavního, politického a sociálního vývoje
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Roku 1866 bylo Rakousko poraženo Pruskem u Sadové (u Hradce Králové) – v čele rakouské armády stál Ludvík Benedek. Tohoto oslabení využili Maďaři k prosazení rakousko-uherského vyrovnání (1867).
Rakousko-uherské vyrovnání (1867)
vznikl dualismus (dvojstátí)
společného mají panovníka, zahraniční politiku, finance a armádu
byla stanovena hranice (říčka Litava), která rozdělovala RU na Předlitavsko a Zalitavsko
Uhry měly svoji ústavu, vládu a sněm
V prosinci 1867 vydal panovník ústavu pro Předlitavsko, v níž definuje Rakousko jako parlamentní monarchii, zaručuje občanská práva a svobody (svoboda podnikání, ochrana soukromého majetku). (Prosincová) Byl zrušen církevní dohled nad školami, zavedena povinná osmiletá školní docházka. Rakousko a Uhersko se lišily v politickém zřízení (Rakousko bylo liberálnější a svobodnější, Uhry centralistické – maďarizace). Lišily se také v hospodářství (Předlitavsko na tom bylo lépe). Mimo ústavy byly v roce 1867 přijaty i další zákony, např. shromažďovací, zákon o občanských právech apod. Došlo i k posílení zákonodárné moci (ministři se zodpovídali i parlamentu, zákony podepisoval císař a příslušný ministr, ne jen panovník sám…).
Po roce 1867 Češi nesouhlasili s dualismem (považovali to za opomenutí českých práv). Po oficiálním vyslovení nesouhlasu byl český zemský sněm rozpuštěn. Češi přešli do totální rezistence, vůči radě i zemskému sněmu. Vznikaly tábory lidu (na Řípu,…). Roku 1867 byly převezeny české korunovační klenoty z Vídně do Prahy; císař souhlasil, že se nechá korunovat na českého krále (nestalo se tak). Byl oživován panslavismus (Palacký a Rieger se účastnili Národopisné výstavy v Moskvě – tzv. „pouť do Moskvy“). Roku 1868 byl položen základní kámen Národního divadla. Česká politika usiluje o česko – rakouské vyrovnání (1870 podán návrh – tzv. fundamentální články). Roku 1871 tento návrh němečtí liberálové odmítli a panovník pod jejich tlakem ustoupil.
Na jaře 1873 byla přijata dubnová ústava, která reformovala volební systém. Do říšské rady se začalo volit přímo (do té doby se tak dělo prostřednictvím zemských sněmů). Počet kurií byl zvýšen na 4 (kurie obchodních a živnostenských komor se oddělila od městské).
Roku 1874 byla v Neudörflu založena celorakouská sociální demokracie (dále jen soc. dem.). Strana brzy zanikla a byla obnovena až 1888 – 1889 na sjezdu v Hainfeldu (v čele Viktor Adler). V Čechách vznikly svépomocné spolky dělníků a družstva (např. Včela). Vznikaly též spořitelny pro malé drobné podnikatele („kampelička“ – podle Cyrila Kampelíka, zakladatele). Roku 1878 byla v Praze v Břevnově v hostinci u Kaštanu založena Českoslovanská sociálně demokratická strana. V 80. letech došlo k rozpadu dělnické jednoty, ke znovusjednocení došlo na sjezdu v Heifeldu (1888) – Josef Hybeš.