Starověké hereze

Starověké hereze

• Gnosticismus – vlivné intelektuální helénské synkretické myšlenkové hnutí. Částečně absorbovalo i křesťanství, což dalo vyrůst mnoha křesťanským gnostickým sektám. Největšího rozkvětu dosáhl po roce 150. Proti gnostikům se postavili apologeti, kteří bránili.

• Markionismus radikálně odmítal Starý zákon a stvoření jako dílo zlého boha, demiurga.

• Monarchianismus – učení stojící na přísném monoteismu, které neuznává rozlišení tří osob v Bohu (Trojice).

• Dynamický monarchianismus neboli adopcionismus – Ježíš byl pouze přijat za Božího syna

• Modalistický monarchianismus neboli modalismus či patripassianismus – Bůh se pouze zjevuje jako různé osoby, ale zůstává striktně pouze jeden; další podobou této hereze je sabellianismus.

• Ariánství – učení alexandrijského kněze Areia (Aria), že Ježíš Kristus je pouhý člověk

• Apollinarismus – učení Apollinaria z Laodiceje, že Ježíš Kristus má lidské pouze tělo, ale božího ducha či rozum.

• Nestoriánství – jeho podstatou je tvrzení, že Kristus má obě podstaty oddělené a navzájem nezávislé, jeho člověčenství je pouhá pláštěnka pro božství, jeho manifestací. Proto Panna Maria není Matkou Boží (θεοτόκος), neboť Syn Boží je nestvořený, přijal lidské tělo a v něm přebýval. Jako Syn Boží má božskou podstatu, jako syn Marie lidskou. S touto herezí přišel cařihradský patriarcha, Peršan Nestοrios (428 – 431). Na konci roku 428 Nestorios odmítl učení o Matce Boží jako nové ariánství. Laici však Nestoria vnímali jako propagátora teze, že Kristus je pouhý člověk nebo že v jsou v něm 2 osoby. Na teologické úrovni byl hlavním kritikem nestoriánství sv. Cyril I. (375 – 444), patriarcha alexandrijský (412 – 444), který obhajoval jednotu Bohočlověka. V srpnu 430 Nestoria odsoudil i papež sv. Celestýn I. (422 – 432). Přes odpor patriarchy antiochijského III. všeobecný sněm v Efesu (431) nestoriánství prohlásil za kacířství. Nestoriánství existuje dodnes jako orientální církev syrská (assyrská).

• Monofyzitismus – tvrdí, že Syn má jen jednu přirozenost – božskou. Byl odsouzen na Chalcedonském koncilu (451). Radikální monofyzitismus Eutychův dnes nezastává nikdo; Společenství východních církví vyznává miafyzitismus (Ježíš nemá pouze jednu přirozenost, nýbrž smíšenou).

• Monotheletismus – tvrdí, že Syn má jen jednu vůli – božskou. Byl odsouzen na 3. cařihradském koncilu (680 – 681), který z monotheletismu obviňoval též papeže Honoria I. (625 – 638).

• Filioque – tedy víra, že Duch svatý vychází společně z Otce i Syna, je herezí z pohledu pravoslaví.

• Obrazoborectví (ikonoklasmus) – bylo zavedeno pod vlivem předsudku císaře Lva III. Syrského (717 – 741). Mělo dvě fáze: 730 – 787 a 814 – 843. Obnovení ctění obrazů v roce 843 je pravoslavnými a řeckými katolíky slaveno každý rok 2. neděli po Letnicích jako svátek pravoslaví. V novověku nalézáme ikonoklasmus u kalvinismu

• Ekumenismus označují za kacířství starokalendářní pravoslavní.