16. Krestane a Zide

KŘESŤANÉ A ŽIDÉ

Židé

Výraz Židé/židé má následující významy

 příslušníci židovského národa ve smyslu etnickém (píše se Židé s velkým Ž)

 vyznavači židovského náboženství (píše se židé s malým ž)

• Oba významy se překrývají - židovské náboženství bylo původně náboženstvím národním - bylo jedním z určujících rysů příslušnosti k národu Židů (dalšími rysy bylo území Izraele a Palestiny, jazyk - hebrejtina, aramejtina, později např. jidiš).

• Vzhledem k roztroušení Židů po světě (diaspora) přestalo být určujícím faktorem obývané území a postupně se vytratil i původní společný jazyk. Náboženství a kulturní tradice zůstaly. Náboženství bylo tedy tím, podle čeho byli Židé ve středověku jako Židé identifikováni (POZOR: během novověku se někteří Židé stále více začali považovat za příslušníky národů, v jejichž zemích žili. V těchto případech už označení žid zůstalo pouze vyjádřením náboženské příslušnosti)

• Až v 18. století (naplno až v 19. století) se však pomalu začalo prosazovat pojetí novodobého národa, jak ho známe dnes. Teprve od té doby byli Židé chápáni jako příslušníci národa, byť rozptýleného (napomohlo tomu i to, že byli během středověku vytlačeni do ghett a nemísili se s nežidovským obyvatelstvem) /tak je chápu i já  „Ž“/

 zpočátku oba významy, od antiky po osvícenství převládá význam náboženský, od sekularizace a sionismu (obojí viz dále) jednoznačně národnostní.

POZNÁMKA:

Židé neoznačují judaismus jako náboženství, ale jako kulturu s vlastní historií, jazykem (hebrejštinou), zemí předků, liturgií, filozofií, souborem etických zásad, náboženských praktik… Židovství vždy uznávalo řadu principů židovské víry, nikdy ale nevytvořilo závazný katechismus - řada formulací židovské víry, z nichž většina má hodně společného, přesto se ale v některých bodech liší ( několik větví: 1) ortodoxního židovství - pravidla jsou neměnná a povinná 2) neortodoxní formy židovství - pravidla se vyvíjí v čase - více odchylek ve víře každého jednotlivce)

křesťané

• Výraz křesťan odvozen z řečtiny (christianos) = náležící Kristu či Kristovec.

• Takto se podle Skutků apoštolských začalo říkat Ježíšovým učedníkům poprvé v Antiochii nedlouho po Ježíšově smrti.

• označení člena křesťanské církve nebo člověka, věřícího v Krista, či v to, co hodnotící osoba či instituce považuje za základní nauky křesťanství.

 Na rozdíl od Židů (jak zřetel náboženský, tak národnostní) jsou křesťané definováni pouze z hlediska víry (T. Herzl)

2) zamyšlení nad vzájemným vztahem – nastínění koncepce otázky

• zpočátku velmi úzký vztah – prvotní křesťané jsou vesměs Židé, křesťanství je chápáno jako reformní hnutí uvnitř judaismu. Křesťané jsou zpočátku pronásledováni. Situace se mění po roce 313 (Milánský edikt) - křesťanství se postupně stává v západním světě dominujícím náboženstvím (probíhající christianizace je mnohde krvavá  z pronásledovaných pronásledující), ale též zároveň universálním pohledem na svět (!) – ti, kteří ho nepřijmou – okraji společnosti, perzekuce, likvidace  tím stiženi i Židé.

• Po dlouhá léta se vztah křesťanů a Židů rovnal KONFRONTACI („teologický válečný stav“) se smutnými následky pro židovský lid (K většina X Ž na okraji, bezprávní…)