16. Krestane a Zide

ZROD KŘESŤANSKÉHO ANTISEMITISMU

• Křesťanství se stává státním náboženstvím Říma a později i prvních raně středověkých státních útvarů (viz christianizace) – to vede k výraznému zhoršení vztahů se Židy – ti jsou stigmatizováni a vyloučeni ze společnosti. Postupně se objevuje křesťanský antisemitismus...

ŽIDÉ

• Na konci starověku roztroušeni po celém Středomoří (Pyrenejský, Apeninský, Balkánský poloostrov….), ale do raného středověku těžiště židovské civilizace v předovýchodních centrech (Palestina, Mezopotámie – zde vznik Talmudu – soubor předpisů o uplatnění Písma v každodenním životě)

• 10. století přelomové – do té doby se Židé nikde neusídlili natrvalo, usazovat se začínají až nyní (poprvé založili stálé osady severně od Alp, v Porýní a Podunají  vznik středoevropského společenství ( německé země, převážně Porýní) Aškenázím - to se postupně odlišilo od skupiny ve středomořské oblasti: Sefardím - zvl. ve Španělsku a Portugalsku). Důkaz místo slibů: Kolem roku 1000 žilo v německých zemích zhruba 4000 Židů, v předvečer křížových výprav téměř 20 000.

RŮZNÉ ZDROJE ANTISEMITISMU

• velmi nesnadné rozkouskovat různé příčiny vzniku antisemitismu do smysluplných celků (všechny spolu nějakým způsobem souvisí a vzájemně se ovlivňují) – je to však pro přehlednost nutné  mějte na ale na paměti, že se střípky dávají dohromady jediný, dosti složitý obraz utváření středověkého antisemitismu.

• POZNÁMKA – nejstarší formy antisemitismu zaměřeny spíše proti náboženskému vyznání Židů – ANTIJUDAISMUS. (Pojem antisemitismus poprvé v roce 1879)

1. Teologicky řízený antisemitismus

   • hlavní věcí, která Židy od většiny společnosti oddělovala, bylo jejich rozdílné náboženské vyznání.

   • kořeny protižidovské tradice a první náznaky rodícího se napětí mezi křesťany a Židy - již v novozákonním svědectví (Janovo evangelium - ti, kdo nepřijmou spasitelství Ježíše Krista a neuvěří, že je Mesiášem, chápáni jako protivníci) Odcizení není způsobeno jen Ježíšovým mesiášstvím, ale celým utvářením života víry  církev se postupně začala považovat za jedinou pravou dědičku biblického poselství a přebrala místo Židů v dějinách spásy, činila si výhradní nárok na židovský Starý zákon, který se stal křesťanskou knihou. Židovským dějinám byl upřen jakýkoliv samostatný význam - ten nabývají jenom jako předznamenání křesťanství. Původně vyvolený národ se tak stal národem zavrženým. Církev bojující o své výsadní postavení nepřátelské pocity vůči Židům rozjitřila, teoreticky zdůvodnila a zobecnila

   • Od 2. století - celá řada křesťanských polemických traktátů, ve kterých byly formulovány hlavní křesťanské protižidovské argumenty (Tertullianus, Origenes, církevní Otcové, Isidor Sevillský…)

   • Nejtěžší obvinění poprvé vysloveno na konci 2. století (v kázání Melita ze Sard, biskupa z Malé Asie) - Židé ti, kteří mohli za ukřižování Ježíše Krista (Žid = Kristovrah)  na všechny Židy touto představou padá dědičná vina (pronásledování v budoucnu = nezbytné pokání a zasloužený trest)  odsouzeni k nesvobodě (viz dále – kapitola o právním postavení - Fridrich II.)

   • Augustin opakuje obvinění z vraždy Boha, ale je tolerantnější – Židé mají být zachováni jako svědci křesťanské pravdy - tato myšlenka tvoří křehký základ tolerance, zároveň však ospravedlňuje neustálé podřadné postavení Židů - nemají být zabíjeni (neusmrtil je ani sám Bůh), mají žít jako neoblíbená a ohrožená menšina na okraji společnosti (ve 13. století na základě tohoto pojetí legenda o bludném Židovi - mají bloudit světem bez domova až do druhého příchodu Ježíše na zem – porovnej Kain.)

   • Dále zakořenila zhoubná představa, že Židé věděli, že je Ježíš Mesiášem, ale zavrhli ho, protože měli zkažená srdce (poprvé u papeže Řehoře Velikého, 540-604) Protože každá nastupující generace Židů projevila stejnou zatvrzelost jako ta biblická, vytvořila se představa, že Židé nemohou být obyčejnými lidmi, ale zosobněné působení sil zla. (Kosmova kronika - obraz Žida jako satanova syna)

   • pověry umocňovaly přísné židovské zákony - vedly ke zcela odlišnému způsobu života Židů - pokračovali v praktikách endogamie5 i poté, co církev příbuzenským sňatkům mezi křesťany zabránila (neměli možnost - sňatky s křesťany pro ně byly zakázány a výběr nevěst byl omezen)  židovská komunita se uzavřela  Žid ztělesnění obrazu odlišné bytosti, cizince zatvrzele lpícího na své víře a chování, vytvořen mýtus „vnitřního nepřítele“, jehož pravý obraz byl pokřivený, karikovaný a odlidštěný (svědčí o tom tehdejší umění - zároveň je jednou z hlavních cest, kterou se dostávaly do podvědomí lidí protižidovské stereotypy, živilo nenávist lidu)