Metody a problémy poznání regionálních dějin

1. Metody a problémy poznání regionálních dějin

Členění dějin

1. Z chronologického hlediska (pravěk, starověk…)

2. Z tematického hlediska (dějiny kulturní, církevní, politické…)

3. Z geografického hlediska (vymezené území menší než stát, města, okresy, kraje, vesnice)

Do regionálních dějin patří také:

• Dějiny tělovýchovných jednot, spolků, farností, závodů, firem, podniků

• Literatura zkoumající celozemské téma na konkrétním území (národní obrození v Uherském Hradišti)

Region = politicko-administrativně vymezená oblast / geograficky vymezená oblast

Pro regionální dějiny je důležitý vztah k celozemským dějinám

Dva základní přístupy

1. Přeceňování významu regionálních dějin pro poznání celozemských dějin

2. Preference celozemských dějin, podceňování regionálních dějin

• V poslední době jsou regionální dějiny podceňovány, zaměření na světovost

• Regionální dějiny nejsou samostatný vědní obor, patří do historie

• Mají tentýž předmět studia a používají stejné postupy jako historie, ale tyto metody se používají pro úzce vymezený region

• Nemělo by převažovat lokalpatriotistické pojetí – nemůže psát jen to dobré, nesmí být jen „zamilován“, nesmí idealizovat minulost (nekritický přístup k faktům, izolovaný pohled zaměřený pouze na ten daný region, nízká metodologická úroveň, popularizační styl)

• Práce k regionálním dějinám jsou více čteny širší veřejností než nějaké konkrétní téma třeba o Petrarcovi, protože regionální dějiny se lidí dotýkají

• Nemají jen historickou funkci, ale i výchovnou (pro další generace)

• Regionální dějiny by měli psát odborníci – z muzea, z archivu, památkového ústavu, protože musí být zachována KVALITA

• Po roce 1989 nastal velký zájem představitelů regionu o zpracování historie dané lokality

• V ideální regionální práci musí být obecné dějiny spojeny s těmi regionálními, tvořené odborníkem nebo kolektivem, obsahují seznam pramenů a literatury, poznámkový aparát, rejstřík, přinášejí nové poznatky, obsahuje analýzu dosavadní historiografie

• Čím větší kolektiv tím hůř – jiný styl, text na sebe nenavazuje

• Práce realizované nadšenci, kronikáři – využívají minimálně archivní prameny, často opisují jen obecní kroniky, nemají velkou hodnotu, často řazeny chronologicky bez vnitřního významu, publikují vše, co se jim podařilo najít, nevybírají podstatné informace, nekritické podléhání zdrojům (opisování zdrojů), obsahují často nepodstatné informace (kolik bylo pionýrů), základní chyby historického řemesla – lidi je ale považují za věrohodné

• 3. typ knihy píše kolektiv, odborník většinou historik píše starší dějiny, novější píše nadšenec – nesourodá úroveň jednotlivých kapitol, je ale nejméně častý

• 30.11. – REFERÁT (chronologicky můžeme řadit)