16. Krestane a Zide
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
POZOR: cílem reformního úsilí Josefa II. nebylo přiznat Židům úplnou rovnoprávnost, ale snaha vybudovat centralizovaný stát a učinit Židy pro stát užitečnými. Josefovy reformy měly tedy Židy především germanizovat, v druhé řadě až emancipovat!
1848–1849 - další zásadní změna právního postavení Židů - získali svobodu pohybu a usídlení, přístup do veřejných úřadů, zrušen familiantský zákon, ghetta a tzv.toleranční daň.
1867 – tzv. prosincová ústava – završení židovské emancipace v R-U. Nabyli stejných práv jako ostatní obyvatelé - bylo jim přiznáno státní občanství, politická a občanská rovnost před zákonem, mohli nabývat nemovitostí, provozovat jakoukoliv živnost a dostali aktivní i pasivní volební právo.
SHRNUTÍ DŮSLEDKŮ EMANCIPACE
Na jednu stranu zákony změnily příznivě právní, ekonomické a sociální postavení Židů, na straně druhé urychlily rozpad tradičních společenských, kulturních a sociálních vazeb uvnitř uzavřené židovské pospolitosti a vyvolaly krizi židovských institucí. Zároveň emancipace Židů vadila mnoha lidem (tisíce židovských rodin se začalo stěhovat z uzavřených ghett do blízkých vesnic a průmyslových obchodních center, kde byli ne vždy vítáni) její důsledky vedly k růstu antisemitismu občanské zrovnoprávnění neodstranilo hluboce zakořeněnou diskriminaci!
„Kristus umřel za hříchy naše podlé písem. A že jest pohřben, a že vstal z mrtvých třetího dne podlé písem. A že vidín jest od Petra, potom Dvanácti. Potom vidín více než od pěti set bratří spolu, z nichž mnozí ještě živi jsou až dosavad, a někteří již zesnuli.“/Pavel 1K, 15, 3-6/↩
vznikl na Bl. východě, jeho jádrem je myšlenka osvobození či záchrany lidské duše z vězení hmoty poznáním. Poznání však není přístupné každému. Křesťanství proti němu vystupovalo polemicky – chtělo uhájit svou totožnost, zejm. v Egyptě, Sýrii a Palestině se projevovaly snahy nahradit ho vlastní křesťanskou variantou.↩
Směr raného křesťanství zdůrazňující působení Ducha svatého, hlásal druhý brzký příchod Krista a pěstoval přísný asketismus. Stoupenci vyhledávali mučednickou smrt. Přidal se k němu např. Tertullianus.↩
O Konstantinových pohnutkách se vedou diskuze – BUĎ se s křesťanstvím seznámil již před rokem 312, ale teprve po bitvě u Mulvijského mostu, v níž jeho vojsko zvítězilo s Kristovým monogramem na štítech, se jeho víra utvrdila, NEBO ho k tomu přivedla rodinná tragédie, NEBO nikdy křesťanem nebyl - ze spojení státu a církve chtěl těžit jen politicky.↩
tj. uzavírání sňatků v rámci rozšířené rodiny.↩
v různých zemích se lišilo - páska na svrchní části oděvu, žluté či červenobílé kolečko (=peníz), v Anglii - dva bílé čtverce (= Desky s desaterem), jinde zvláštní pláštěnka, kápě, čepec či žlutý špičatý klobouk (v německých zemích, v zemích rakouské koruny), v Itálii červené zástěry či zvláštní modré stuhy.↩
V prvních desetiletích 16. století také vzniká legenda o věčném Židovi. Ten udeřil Krista na Kalvárii a za trest bloudí světem až do Jeho druhého příchodu = Ahasver, prototyp židovského kramáře, smutný vousatý stařec v hadrech, posel neštěstí (stovky verzí)↩