16. Krestane a Zide

1. Právní ( sociální) postavení Židů

   • Církevní X světské právo - někdy zajišťovalo více ochrany právo světské, někdy církevní. Role panovníků a církve ambivalentní, musí se soudit případ od případu! (dá se říci, že většina papežů zastávala umírněné stanovisko - mnohdy ale nedokázali zajistit, aby nižší církevní činitelé nevyvolávali či netrpěli násilné protižidovské nálady. Někteří světští panovníci Židy nechránili vůbec a ti, kteří ano, nad nimi rozprostírali ochranná křídla, protože přinášeli kapitál. Obrana byla spojena s židovskou absolutní podřízeností. Museli platit „ochranný poplatek“ a Židovský regál, tj. židovská daň, jedním z hlavních panovníkových příjmů.

   • židovské středověké obce podléhaly panovníkovi - ten udělil souhlas k usazení, nejvyšší garant jejich bezpečnosti, ale ukládal jim daňové povinnosti.

   • základy císařského zákonodárství, které řešilo vztahy k Židům, položeny v karolínské době - Židé požívali výsadního postavení, svobodní, rovnoprávní – kar.privilegia měla na zřeteli Židy jako obchodníky, brala ohled na jejich náboženské potřeby.

   • pozdější legislativa římských císařů - složitý kompromis mezi dodržováním pořádku a ústupky křesťanským požadavkům.

   • církevní legislativa (snaha církve zabránit šíření judaismu) chtěla od začátku omezit kontakty mezi křesťany a Židy – Židům nebylo povoleno držet si poddané z řad křesťanů (mohli by konvertovat či být omezováni), zakázána i smíšená manželství

   • Od počátku 13. století začalo postavení Židů nepříznivě ovlivňovat kanonické právo, kterým se začalo čím dál více řídit právo světské. Nejvíce přispěl k diskriminaci Židů IV. lateránský koncil konaný roku 1215 - Židy ocejchoval jako cizince, omezení řemesel, nařídil nosit vnější znamení6 - tato ponižující povinnost upozorňovala na to, že Žid stojí mimo řád (porovnej – hvězda za nacismu)

   • další zlom -1236 - Židé od tohoto roku podléhají jak podle světského, tak podle církevního práva zvláštním zákonům, zákonům pro menšinu nevěřících. Friedrich II. je označil, zejména z ekonomických důvodů, za nevěřící a nesvobodné „služebníky (otroky) královské komory“ – pojistil si jejich službu (příliv peněz) Za to je měl teoreticky (!) chránit, ale postavení Židů se stalo nejistým a závislým (ohrožení vzrůstalo v období hospodářských, společenských a politických krizí). Vůči křesťanům měli vždy zaujímal podřadné postavení! (nemožnost situace nemocný křesťan, lékař Žid)

 postavení Židů se postupně propadalo od svobodných obchodníků po služebníky krále, kteří je později propůjčovali místním knížatům. Židé tak stanuli až na dně středověké sociální hierarchie. Od právního postavení je odvozeno i postavení sociální!!! Nejnebezpečnějším důsledkem toho, že Židé stáli právně i sociálně mimo ostatní obyvatelstvo, bylo vytlačení ze všech povolání (ekonomická periferie)