16. Krestane a Zide

OD PRVNÍCH ÚTOKU PO OSVÍCENSTVÍ

• Přes všechny výše uvedené stereotypy byli Židé až do 11. století plně integrováni!!! Až do křížových výprav zaujímají Židé dobré postavení ve společnosti, ekonomická role jim vynáší právní ochranu! Nejzávažnější právní a ekonomická omezení vznikla až ve stoletích pozdějších….

• ROZHODUJÍCÍ OBRAT  první křížová výprava (1096-1099) - první masakry Židů křesťany. Verbování k účasti na výpravě směřovalo k rozdělení světa na křesťany a jejich nepřátele. Židé vnímáni stejně jako Saracénové jako nepřátelé Kristovi + židovské bohatství (výdaje na křížovou výpravu obrovské - Židé jedni z mála, kteří měli peníze v hotovosti). Ve Francii se evangelní vášeň rychle zvrhla v loupení, znásilňování, zabíjení a křtění Židů (v rýnsko-francko-lotrinské oblasti zničeny téměř všechny židovské obce, obětí bylo kolem 6000). Místní vládci zaskočeni a proti zfanatizovanému davu bezmocní.

• pronásledování Židů pokračovalo i během následujících křížových výprav. Situace se uklidnila ve 12. století, kdy Bernard z Clairvaux výslovně varuje před zlem páchaným na Židech (klid ve Francii  opat Suger by sotva shromáždil prostředky na stavbu gotické katedrály nebýt slušných daní bohatých židovských podnikatelů usazených v Saint Denis).

• Na výše nastíněné antisemitské stereotypy, které byly rozbuškou při křížových výpravách, se postupem času přibalovala další řada nepřátelských mýtů a pomluv. Mezi nejzávažnější patří 1) obvinění z rituálních vražd a manipulace z krví, 2) znesvěcení hostie, 3) z trávení studní, 4) z protikřesťanského spiknutí. Šíření těchto pomluv se snažili mnozí zabránit (papež Inocence IV. – bula 1247, Řehoř X. – bula 1272).

• V české historii největším pogromem masakr v pražském ghettu (1389)

• v době morové epidemie v letech 1347-1351 ožila pověst o otravě studní a teze o spiknutí, nyní jen v souvislosti s Židy  nejrozsáhlejší vlna vyvražďování Židů ve středověku vůbec…

• na konci evropského středověku se ukázali být Židé ekonomicky postradatelní – obchodníci, např. v Itálii, ve Flandrech, se přestali řídit dogmaticky a bankovní domy začaly poskytovat půjčky  místní Židé stále častěji vyháněni (Německo, Itálie), či sami odchází do středoevropského prostoru, kde dále pro křesťany platí zákaz vysokých úroků.

• zlomem z židovských dějinách – vyhnání španělského (1492) a portugalského (1497) židovstva. Tito sefardští Židé vzdělaní, vlastní kultura, pyšní na svůj rodokmen (odlišné tolerantní klima na Pyrenejském poloostrově – pro latinský svět byli předmostím do arabské kultury a naopak)  rozptýlení po celé Evropě a muslimském světě (mnoho Židů na Východě – zajišťují obchod, např. s italskými Židy). ALE: jedno vyhnání popudem pro další – uprchlíci přicházeli houfně do měst, ve kterých bylo najednou „přežidováno“ – vyvolávalo to odpor místných obyvatel a další pohyb Židů7  Židé se stěhují dále do střední a východní Evropy – do Rakouska, Čech, na Moravu, do Slezska, do Polska, do Litvy, na Ukrajinu… Židé také mizí z měst – vytlačeni na venkov.

• Po roce 1500 Polsko pro Židy nejbezpečnější zemí v Evropě – platí po celé 16.a 17. století.