11A - Základní rysy stranicko-politického systému v Předlitavsku s důrazem na české země. Demokratizace parlamentarismu a volebního práva v českých zemích a jeho meze.

11A) Základní rysy stranicko-politického systému v Předlitavsku s důrazem na české země. Demokratizace parlamentarismu a volebního práva v českých zemích a jeho meze.

Politický vývoj

Z hlediska politického vývoje si 2.pol. 19.stol. můžeme rozdělit do několika etap:

1) období neoabsolutismu – 1849 – 1859

Potlačení reformních a revolučních snah r. 1848 neznamenalo naprosté přerušení procesu závažných společenských přeměn. Přes zjevné konzervativní snahy nebylo možné nepřihlížet k dobově objektivním požadavkům, směřujícím k přetvoření pozdně feudální společnosti v kapitalistickou. Realitu r. 1848 nebylo možné historicky přejít , a tak zůstal zachován především jeden z hlavních a podstatných výsledků hnutí 1848 – zrušení poddanství. Základním dobovým tendencím byla přizpůsobena veškerá ekonomická, sociální a kulturní politika neoabsolutistického systému. Na rozdíl od značně strnulého metternichovského absolutismu let 1815 – 1847 byl neoabsolutismus 50. let neobyčejně agilní, reformní a objektivně plnil roli „revoluce shora“. Během revoluce bylo silně otřeseno velmocenské postavení habsburské monarchie zejm. v Itálii (boje se Sardinským královstvím) a v Německu (x Prusko), kde se Rakousko snažilo o obnovení Německého spolku. Výsledkem bylo tzv. olomoucké ponížení Pruska z listopadu 1850, další jednání pokračovaly v Drážďanech; r. 1851 byl spolek obnoven.

Habsburská monarchie vykazovala vnitřní tendence k přechodu od absolutistického k ústavnímu státu s federalistickými koncepcemi, což nesouhlasilo zejm. s německým a italským pojetím říše. Proti jednoznačnému stanovisku Uher, které se snažily o dualismus, musela monarchie r. 1849 dokonce požádat o pomoc ruského cara. Méně drasticky proběhla likvidace federalistických koncepcí, které tlumočili někteří slovanští, zvl. čeští liberální politikové v čele s Palackým a Riegrem. Po rozpuštění ústavodárného sněmu v Kroměříži 7.3.1849 ztratili liberálové poslední základnu a byli omezeni i v politické publicistice. Napjatá situace byla vyřešena poč. května 1849, kdy byla pro údajné protistátní a protivládní spiknutí zatčena většina představitelů české radikální demokracie a revolučně smýšlejících studentů. Bezprostředním důsledkem tzv. májového spiknutí bylo vyhlášení výjimečného stavu v Praze aj. 10.-12.5.1849. Tím byly revoluční snahy potlačeny.

Ve vnitřní politice byl pak od léta 1849 nastoupen důsledný kurs unifikace veškeré státní moci. Habsburská monarchie měla být nově konstituována jako moderně vybudovaný administrativně jednotný stát, který by nadále plnil funkci mocenského centra střední Evropy.

Politický systém neoabsolutismu

Léta 1849 – 51 tvoří přechodné období. Na jedné straně byla vládní praxe založena na vytváření podmínek pro případné uskutečnění oktrojované ústavy; kdy byla vydána řada předpisů a nařízení (nejvíce se o to snažil A. Bach, který při rekonstrukci kabinetu v červenci 1849 převzal po hraběti Stadionovi resort ministerstva vnitra) a na poč. r. 1850 byla vydána zemská zřízení jednotlivých korunních zemí. Na druhé straně však byly postupně odbourávány některé vymoženosti r. 1848 (zejm. svobodu ústního a písemného projevu) a byly hledán cesty k absolutistické vládě. Ke střetu došlo r. 1851. 20.8.1851 Franišek Josef I. třemi kabinetními listy změnil postavení vlády a nepřímo zpochybnil uskutečnění ústavy z 4.3.1849. Vláda měla nadále přestat fungovat jako kolektivní poradní orgán a jednotliví ministři měli být odpovědni pouze císaři. Silvestrovskými patenty pak byla předešlá ústava zrušena definitivně a byly vyhlášeny tzv. Zásady organického řízení státu, v nichž byly přímo obsaženy principy politického neoabsolutismu.