11A - Základní rysy stranicko-politického systému v Předlitavsku s důrazem na české země. Demokratizace parlamentarismu a volebního práva v českých zemích a jeho meze.

Ústavu se nepodařilo realizovat a Schmerling byl 27.7.1865 s dalšími ministry odvolán z funkce a na jeho místo byl jmenován dosavadní český místodržící hrabě Richard Belcredi (inklinoval k federalisticky orientovaným konzervativním aristokratům). 20.9.1865 panovník vydal manifest, kterým vyhlašoval nový směr politiky. Opět se otevřela možnost federalistického uspořádání, na kterou Palacký reagoval přepracováním svých návrhů, výsledkem byla Idea státu rakouského. Proti tomu však uherští politikové prosazovali dualismus. Vše zkomplikovaly zahraničně politické problémy.

Prusko nezapomnělo na olomoucké ponížení, Německý spolek nefungoval a Prusko vtáhlo Rakousko do války s Dánskem (1864). O získaná území Šlesvicko (P.) a Holštýnsko (R.) se vedly spory. Pak se konflikt přesunul na půdu Německého spolku. Prusko získalo italské spojenectví a v červnu 1866 mu vyhlásil Fr.J. I. válku. Na italské frontě Rakousko zvítězilo, avšak k rozhodující bitvě došlo na severní frontě u Hradce Králové 3.7.1866. Rakušané v čele s gen. L. Benedekem byli poraženi, Prusové se dostali až k Vídni a mírem z 23.8.1866 v Praze Rakousko ztratilo Benátsko a vliv na státně politické poměry v Německu. Počáteční české značně protipruské nálady spojené s projevy rakouského patriotismu narušil vládní zákaz utváření českých dobrovolnických sborů se zdůvodněním, že jde o německou záležitost. Vyloučení z Němec. spolku přijala česká veřejnost s neskrývaným uspokojením, uvědomila si, že se tím vytvořili podmínky pro utvoření moderní české státnosti.

V říjnu 1866 byl jmenován ministrem zahraničí bývalá saský státník Fridrich F. Beust. Na jednáních zástupců vlády a uherského sněmu v zimě 1866-67 došlo k dohodě, na jejímž základě byla v plné míře obnovena uherská státnost, v únoru 1867 jmenováno samostatné uherské ministerstvo v čele s Gyulou Andrássym a v létě korunován František Josef I. v Budíně na uherského krále. Společné zůstaly otázky zahraniční politiky, vojenství a financí.

Tato formální úmluva mezi panovníkem a uherskými zástupci nebyla dále projednávána na sněmech ostatních zemí, ani nedocházelo k dalším podobným úmluvám či jiným změnám. Naopak byla svolána užší říšská rada podle únorové ústavy. V reakci na to odstoupil ministr Belcredi se svou vládou; v době bezvládí soustředil do svých rukou moc v neuherských částech ministr zahraničí Beust. Užší říšská rada začala projednávat zákony, kterými se měla znovuustavit neuherská část monarchie. Ještě před ústavou byly přijaty např. zákon o odpovědnosti ministrů (21.7.1867) – ministři přestávali být „soukromými“ úředníky panovníka, měli se zodpovídat i říšské radě; a 2 zákony z 15.11.1867, kterými se měnily podmínky spolkové a spolčovací činnosti a značně se uvolňovala neliberální ustanovení z poč. 50.let. Vlastním těžištěm změn bylo šest ústavních zákonů z 21.12.1867, které tvořily jádro prosincové ústavy (viz výše).