11A - Základní rysy stranicko-politického systému v Předlitavsku s důrazem na české země. Demokratizace parlamentarismu a volebního práva v českých zemích a jeho meze.

5) „dozrávání“ 1905 – 1914 – období před válkou

Začíná rozklad kuriálního parlamentarismu a projevují se snahy o přeměnu politického systému Předlitavska. Vnitropolitické změny byly ovlivněny celkovou mezinárodní situací – zejm. revolucí v Rusku a oživenou krizí na Balkáně. Hlavním nositelem reforem byla sociální demokracie. V podmínkách zostřující se mezinárodní situace v posledních předválečných letech se ve vnitropolitickém životě objevily zesílené konzervativní tendence. Ve vládních snahách se projevilo úsilí „neutralizovat“ parlament.

Jako odraz revolučního hnutí v Rusku z jara r. 1905 bylo dělnictvo v Čechách vyzváno k organizování schůzí, demonstrací a petičních akcí s cílem dosáhnout volební reformy. K nejvýznamnějším demonstracím v Čechách patřila ta z 10.10.1905 na Malostranském náměstí. Hnutí nabylo celorakouského rázu. Na svolané jednání vídeňského sjezdu dorazila zpráva o carském manifestu, který ohlašoval volební reformu v Rusku. Pod tlakem vláda (předseda P. Gautsch) předložila návrh reformy, o které se jednalo ještě několik měsíců. Ke konečnému potvrzení došlo 26.1.1907, kdy František Josef I. podepsal zákony o volební reformě. Zákonem o říšském zastupitelstvu se přiznávalo volební právo všem mužům starším 24 let, pokud byli rakouskými občany, nejméně rok usedlí v místě volby a nebyli zbaveni volebního práva na základě podmínek příslušného volebního řádu. Tento řád vylučoval vojáky z povolání a příslušníky ozbrojených složek vůbec, nesvéprávné osoby, osoby v chudinské péči a ty, zbavené volebního práva v důsledku trestné činnosti. Pasivní volební právo bylo přiznáno všem, kdo měli aktivní volební právo a dosáhli aspoň 30 let. Kurie byly zrušeny. Revise se však týkala pouze říšské rady; na kuriálním systému zastoupení v zemských sněmech se nic neměnilo. Volební právo nebylo ani zcela rovné (rozdíl velikosti jednotlivých volebních obvodů). Z českých stran se pro reformu od poč. vyslovovaly národně sociální strana, strana radikálně pokroková a lidová strana. Jejich představitelé v čele s V. Klofáčem, A. Hajnem a T.G. Masarykem se aktivně účastnili veřejných vystoupení a demonstrací a zdůrazňovali vedle sociálního hlediska také národnostní důvody. V lednu 1907 byl kuriový parlament rozpuštěn a v květnu se konaly volby dle nového zákona. Jako nejsilnější z nich vyšla agrární strana, následována sociální demokracií (stejně i volby z r. 1911). Žádná strana však neměla výsadní postavení.

Rozsáhlé stranickopolitické štěpení způsobilo velkou roztříštěnost říšské rady. Na to poukazovali odpůrci parlamentarismu, další kritika směřovala na její omezenost a zneužitelnost. V rozhodování o válce a míru v létě 1914 byla nakonec zcela vyřazena.