11A - Základní rysy stranicko-politického systému v Předlitavsku s důrazem na české země. Demokratizace parlamentarismu a volebního práva v českých zemích a jeho meze.

V Předlitavsku (Cislajtánie) byla 30.12.1867 jmenována tzv. občanská vláda v čele s knížetem Karlem Auerspergem, fakticky však směr udávali představitelé německé liberální buržoazie. Nově vytvořený politický systém konstituční monarchie znamenal definitivní přelom na cestě od absolutismu ke konstitucionalismu. V květnu 1868 byly přijaty zákony o manželském právu, poměru školy a církve a interkonfesijních vztazích (x konkordát z r. 1855), jimiž byl snížen vliv katolické církve. V prosinci 1868 byly branným zákonem zavedena všeobecná branná povinnost. V květnu 1869 byl přijat zákon o povinné školní docházce.

Čeští politici s dualismem nesouhlasili a proti svolání užší rady přednesli 13.4.1867 protest a opustili český zemský sněm. Voleb do říšské rady se nezúčastnili ani čeští poslanci moravského sněmu. 22.8.1868 vydali čeští poslanci tzv. státoprávní deklaraci, která shrnovala české státně-politické snahy 60.let.

V červnu 1867 podnikli mladočeši a staročeši společně demonstrativní pouť na Rus,stejně demonstrativně byly koncem léta převezeny české korunovační klenoty z Vídně do Prahy, nicméně dále se jejich cesty opět rozešly. Mladočeši začali organizovat tzv. táborová hnutí, čímž se politicky aktivovala široká veřejnost. Výsledkem několikaměsíční krize v českých zemích byl konec občanského ministerstva, jehož nahradil v dubnu 1870 nový kabinet pod předsednictvím hraběte Afreda Potockého. Do situace opět zasáhl zahraniční konflikt (prusko-francouzská válka) a zdálo se, že výsledkem bude rakousko-české vyrovnání. František Josef I. jmenoval po vyhlášení Německého císařství v lednu 1871 novou vládu hraběte Karla Hohenwarta. Začalo se jednat o vyrovnání a 10.10.1871 byly příslušné dokumenty většinou sněmu přijaty. Hlavním dokumentem byly tzv. fundamentální články1, jimiž se zakotvovalo státoprávní postavení českého království v politickém systému habsburské říše. Součástí měl být zákon na ochranu národnosti a nový volební řád pro český sněm. Námitky měli jak němečtí liberálové, min. Beust, tak i uherská vláda; císař tlakům ustoupil a návrh odmítl; vláda podala demisi. Beust byl v listopadu odvolán a ministrem zahraničí se stal dosavadní uherský ministerský předseda G. Andrássy. Jmenována byla také nová rakouská vláda v čele s knížetem Adolfem Auerspergem.

Po nezdaru rakousko-čes. vyrovnání ztratili čeští liberálové na jaře 1872 také pozice v českém sněmu. Sněm byl v březnu rozpuštěn a v následujících chabrusových volbách, před kterými došlo k četným převodům pozemkového majetku ve prospěch tzv. ústavověrné šlechty, ztratila historická šlechta své postavení a čeští liberálové spojence. Čeští poslanci opět odešli ze sněmu a vrátili se k politice totální pasivní resistence. Zákonem o přímých volbách z 2.4.1873 („dubnová ústava“) prosadili němečtí liberálové přímou volbu do říšské rady, nezávisle na zem. sněmech, zvýšil se počet poslanců (na 353) a počet kurií pro volby do říšské rady byl rozšířen o kurii obchodních a živnostenských komor. To značně oslabilo účinnost čes. resistence.