11A - Základní rysy stranicko-politického systému v Předlitavsku s důrazem na české země. Demokratizace parlamentarismu a volebního práva v českých zemích a jeho meze.

Na mezinárodním poli habsburská monarchie ztratila díky své neutralitě v krymské válce (1853-56) ruské spojenectví. V r. 1859 musela čelit francouzsko-sardinskému spojenectví, avšak v bitvách u Magenty (4.6.) i Solferina (24.6.) prohrála. Mírem z 11.7. ve Villafrance, resp. 10.11. v Curychu postoupila Francii územím Lombardie (ta jí měla předat Sardinii). Benátsko i další části monarchii zůstaly. Spor opět narušil velmocenské ambice říše.

2) dovršení procesu „buržoazní“ revoluce – 1860 – 1879

Dochází k prohlubování transformace společnosti. Uskutečňoval se přechod ke konstituční formě vlády, nyní již i s (nepřímou) účastí veřejného mínění a přímé účasti sociálně omezeného okruhu reformních sil zdola. V této době vznikl zcela nový systém konstituční monarchie. Uplatnili se zásady nového společenského vědomí, odpovídající dobovému pozitivistickému, materialistickému a realistickému chápání a výkladu světa. Z hlediska státně politického se řešily otázky skutečného charakteru habsburského soustátí, tj. zejm. zda je habsburská monarchie jednotným unifikovaným státem anebo složeným národnostním soustátím. Z hlediska institucionálního se řešily otázky vztahů zákonodárné, výkonné a soudní moci; a problémy uspořádání jednotlivých článků polit. systému. V průběhu probíhajících změn byla revidována jak vnitřní, tak vnější základna moci neoabsolutistického režimu. Po vojenských porážkách 1859 a 1866 vzaly za své projekty sjednocené velké střední Evropy pod habsburskou záštitou. Monarchie ztratila dosavadní funkci a mocenské postavení; bylo tedy nutné nově hledat jednak zahraničně-politickou orientaci, jednak nově uspořádat vnitřní základy státu.

Po porážce 1859 byli mj. propuštěni ministr vnitra Bach a ministr policie a četnictva Kempen. V nové vládě zasedl od 22.8.1859 jako ministr vnitra haličský magnát hrabě Agenor Goluchowski. Válka ukázala značné nesrovnalosti, nekontrolovanou byrokratickou moc, neschopnou řešit závažné problémy a navíc se sílící buržoazie začala domáhat přímého podílu na politické moci. O otázkách revize polit. systému měla od konce května do konce září 1860 jednat roznožená říšská rada jako poradní orgán, který vznikl z panovníkova rozhodnutí doplněním původního počtu členů o několik desátek dalších, především z řad vysoké aristokracie a politicky spolehlivé buržoazie. Mezi 6 zástupci z českých zemí nebyl ani jeden představitel českých liberálů a vedle německých aristokratů a měšťanů se prezentovali pouze 2 konzervativní aristokraté z Čech (Jindřich J. Clam-Martinic a hrabě Albert Nostitz-Rienek). Původně měla rada jednat jen o rozpočtových a finančních otázkách, ale brzy se ukázalo, že je třeba všeobecně rozšířit podíl veřejnosti na politickém dění a přitom přihlížet k mnohotvárnosti soustátí. Vzhledem k převaze konzervativních sil se prosadila koncepce tzv. historicko-politických individualit, jež požadovala obnovení ústavního života na původních historických základech, tj. s přihlédnutím k tradičním zemským zřízením a historickým právům. Tato hlediska se stala základem pro vydání říjnového diplomu, kterým měly být stanoveny zásady vnitřního uspořádání monarchie. Jeho další rozvedením byla pak únorová ústava (viz výše).