11A - Základní rysy stranicko-politického systému v Předlitavsku s důrazem na české země. Demokratizace parlamentarismu a volebního práva v českých zemích a jeho meze.

Na Moravě řešil otázku přeměny volebního řádu tvz. moravský pakt z 22.11.1905 vydaný pod tlakem veřejnosti moravským zemských sněmem. K dosavadním 3 kuriím přibyla čtvrtá, všeobecná kurie a byl zvýšen počet poslanců. Vlastní jádra reformy ale spočívalo ve vytvoření tzv. národnostních katastrů, tj. ve faktickém rozdělení země na českou a německou část. Moravský pakt byl kompromisem, který zhruba odpovídal národnostním poměrům na Moravě; znamenal jisté uklidnění poměrů.

V Čechách zůstaly poměry na zemském sněmu v letech 1905-07 nezměněn. Nový sněm se sešel v září 1908, nebyl však schopen shody. Krize byla nakonec radikálním řešením, vláda 26.7.1913 ustavila na jeho místě provizorně zemskou správní komisi. Vydáním tzv. anenských patentů vyvrcholila krize ústavních poměrů; sněm se již nikdy nesešel.

V posledních letech před válkou docházelo k mnoha malicherným neshodám a šarvátkám. Konflikty vyústily na jaře 1914 tzv. Švihovou aférou. Mladočeské Národní listy obvinily poslance národně sociální strany K. Švihu z placených styků s pražskou policií. Do celé „zrádcovské“ aféry se zapletla postupně celá řada dalších stran včetně sociální demokracie.

Došlo i ke sporům na vědeckém poli. V letech 1910-13 se vedly spory mezi Masarykem (a jeho stoupenci filosofického a politického realismu) a stoupenci Gollovi školy v čele s profesorem J. Pekařem o pojetí a smysl českých dějin.

1. Soubor 18 bodů; čes. království uznalo dualismus R-U; všechny záležitosti (krom společných zájmů) vyřizoval český zemský sněm a česká vláda; obnovena čes. státnost v historických hranicích; návrh na „sjezdy delegátů“ oslaboval jednotu území; Fr. J. I. měl být korunován čes. králem; rovnost obou zem. jazyků; neodpovídal pův. čes. návrhům, ale ustanovoval novodobou čes. státnost.↩