11A - Základní rysy stranicko-politického systému v Předlitavsku s důrazem na české země. Demokratizace parlamentarismu a volebního práva v českých zemích a jeho meze.

Císařským nařízením z 10.4.1881 (a zákonem z 28.2.1882) bylo rozhodnuto rozdělit pražskou univerzitu na dvě školy s německou a českou vyučovací řečí a zcela samostatnou správou (Karlo-Ferdinandova univ.).

R. 1883 se konaly nové volby do českého zemského sněm, ve výsledku proti 167 čes. liberálům a konzervativcům zasedlo 75 něm. liberálů. Změny ve složení zem. sněmu v Praze otvíraly čes. liberálům další možnosti, zároveň však bylo jasné, že veškeré návrhy se setkají s opozicí. Objevila se zde i myšlenka národnostního rozdělení země. Výsledkem čes. aktivity byla nakonec (pro změnu) německá pasivita.

V polovině 80.let můžeme zaznamenat příchod „nové generace“ (což souviselo i s reformou školství), kteří podnítili rozpoutání „vědecké války“. Např. státovědci Albín Bráf, Josef Kaizl, jazykovědec Jan Gebauer, historik Jaroslav Goll nebo filosof a sociolog T.G.Masaryk. Spojoval je společný zájem o rozvoj vědeckého poznání a od r. 1883 časopis Atheneum. V souvislosti s nimi se tu vyděluje nový myšlenkový směr – a to byl realismus. S touto skupinou je spojena i jedna z afér 19.století – a to spor o pravost Rukopisů (královédvorský a zelenohorský). Veřejný spor začal J. Gebauer publikováním v něm. encyklopedii r. 1885 a následným vysvětlením v Atheneu r. 1886. I z tohoto vědeckého konfliktu se stala záležitost politická. Na obranu „národní cti“ se postavil zejména Julius Grégr a jeho Národní listy.

Dalším pokusem o česko-rakouské vyrovnání byly tzv. vídeňské punktace – jednání probíhala od 4. do 19.ledna 1890 ve Vídni (němečtí liberálové z Čech, staročeši a zástupci konzervativního velkostatku, + 5 členů vlády). Znamenaly vítězství Němců. Dílčí zisky v tzv. smíšeném území měly být vykoupeny za cenu naprosté ztráty postavení v tzv. německém území Čech. Samy o sobě neměly právní platnost. Mladočeská opozice, na jejíž stranu přecházela většina veřejnosti, organizovala rozsáhlé proti punktační tažení, které ukončila velkým vítězstvím ve volbách do říšské rady v březnu 1891. Je to také faktický konec staročeské strany.

4) sociálně-politická diferenciace společnosti v letech 1891 – 1905 – přeskupování sil

K základním rysům tohoto období patří na jedné straně koncentrace a rozvoj socialistického hnutí v rámci jednotné politické strany, na druhé straně ideologický rozklad národní strany české buržoazie a maloburžoazních vrstev. Výsledkem byl vznik složitého stranickopolitického systému.

15.5. – 15.10.1891 se v Praze konala Jubilejní výstava k výročí první průmyslové výstavy v Praze r. 1791. O uspořádání výstavy se jednalo už od r. 1879, čeští podnikatelé si od ní slibovali významné povzbuzení hospodářské činnosti. To Čechy nepochybně potřebovaly, což se ještě potvrdilo po úspěších, jichž v roce 1885 dosáhla výstava v Budapešti. Proti výstavě se však stavěli němečtí podnikatelé a politici. Výstavu podporoval místodržitel František hrabě Thun, který doufal, že oslabí národnostní protiklady. Němečtí podnikatelé se nakonec nezúčastnili a výstava se tak stala ryze českou záležitostí.