11A - Základní rysy stranicko-politického systému v Předlitavsku s důrazem na české země. Demokratizace parlamentarismu a volebního práva v českých zemích a jeho meze.

V souvislosti s uskutečňovanými politickými změnami docházelo k obnovování veřejného politického života. Rozvíjela se spolková činnost a zcela mimořádnou roli sehrál nově se utvářející politický tisk a žurnalistika. Noviny nejen veřejné mínění odrážely, ale významně ho už i ovlivňovaly. Liberálně demokratický proud české politiky se soustředil kolem deníku Čas (A.Krása; bratři Vávrové, K. Sladkovský, J.K. Liblinský, J. Neruda, J. Barák). Další koncesi získal J. Grégr, který začal vydávat Národní listy. K přímé aktivizaci veřejného života pak došlo na jaře 1861 v souvislosti s novými volbami do obecních zastupitelstev, kterými skončila éra neoabsolutistických komunálních politiků. Praha získala v březnu 1861 natrvalo českou obecní správu a mohla tak vystupovat jako skutečné centrum českých národně-emancipačních snah. Také bezprostředně následující volby do českého sněmu potvrdily předpoklady a přinesly českým liberálům přes 80 mandátů. Třebaže únorová ústava neodpovídala přáním českých federalistů, byla akceptována a pod tlakem okolností se čeští liberálové zúčastnili jednání vídeňské říšské rady.

V Národní straně však od počátku existovaly určité rozdíly (společný byl program, který v 1. čísle Národních listů uveřejnil F.L. Rieger). Vedle vůdčího umírněnějšího liberálního směru v čele s F. Palackým, F.L. Riegerem, F.A. Braunerem aj. se hlásil ke slovu radikálnější proud v čele s K. Sladkovským, J. a E. Grégrem (návaznost na radikálně demokratické, resp. havlíčkovské dědictví). Na rozdíl od umírněných liberálů, kteří z taktických a praktických důvodů považovali určitou spolupráci s historickou šlechtou za užitečnou a nezbytnou, prosazovali liberální demokraté nezávislou českou buržoazní politiku, která by nebyla vázána konzervativními historickými ohledy.

Předpoklady, že únorová ústava bude revidována ve federalistickém smyslu, se nenaplnily a po odmítnutí ústavy poslanci z Uher a Benátska se ani čeští liberálové po zdůvodňujícím prohlášení z 17.6.1863 nadále činnosti říšské rady neúčastnili. Tím bylo zahájeno dlouhé období 16 let tzv. pasivní resistence vůči centrálnímu říšskému zákonodárnému orgánu.

R. 1863 také přinesl roztržku v české národní straně. Šlo jednak o neshody ohledně změny volebního řádu, jednak o postoj k polskému povstání (x Rusko). Proti Národním listům založil Palacký s Riegrem deník Národ. Na stranu NL přecházeli spolupracovníci z Času, např. Neruda, Vávra adal. Jedním z iniciátorů pokusu o založení samostatné liberální strany byl kníže Rudolf Thurn-Taxis (spojení na lidi kolem radikálně demokratického časopisu Boleslavan a J.V. Friče). K otevřenému rozkolu nakonec nedošlo, ale již se všeobecně hovořilo o dvou liniích – staročeších a mladočeších.