9. Proměny postavení Židů

9. Proměny postavení Židů v Evropě a Předním východě

Židé před Kristem

Židé jsou národ vyznávající monoteistické náboženství. Křesťané je často označují jako národ vyvolený. V Tanachu, židovském biblickém kánonu, křesťany označovaném jako Starý zákon, se toto spojení neobjevuje. Židé jsou zde zmíněni jako „am segulá“ tj „národ oddělený“. Být oddělen není totéž, co být vyvolen. Jako národ Židovství vzniklo v Egyptě, z jehož otroctví byl vysvobozen, a právě zde má kořeny ona oddělenost. Kol. 1250 př. Kristem odešli pod vedením Mojžíše do Kanaánu, později Izraele. Později zažili babylonské zajetí, po návratu vytvořili v Jeruzalémě a okolí novou náboženskou pospolitost.

Roku 63 Římané dobyli Jeruzalém; židovské povstání vedená J. Flaviem a Š. Bar Kochbou skončila porážkou a Židé byli z Izraele násilně vytlačeni a žili v diaspoře. Po přibližně 1500 let, kdy byli Židé vystaveni institucionalizované perzekuci, tedy do období emancipace, bylo židovství poměřováno nábožensky (ona diferenciace – židé).

Křesťanství v rámci židovství

První křesťané, kteří společně vyznávali svou víru v Ježíše Krista (zaslíbeného Mesiáše, eschatologického vykupitele) – byli zcela nepochybně Židé, stejně jako Ježíš sám. Prvotní sbor Ježíšových vyznavačů byl jednou z mnoha skupin uvnitř židovství a nijak silně nevybočoval z mezí pestrosti judaismu své doby, př. centrální locus židovství byl jeruzalémský chrám a právě zde se první křesťané scházeli! Skutky apoštolské 2, 46: „Každého dne pobývali svorně v chrámu“, verš ale pokračuje: „po domech lámali chléb a dělili se o jídlo“, jenž je počátek separace. Křesťané jsou tedy zprvu integrální součástí židovské komunity a konflikt s farizeji (židovskými učiteli, členy rady starších) je brán jako vnitrožidovský spor. Pro apoštola Pavla je nemyslitelné, že by „kristovství“ mělo být veličinou mimo židovství, či snad vymezené proti němu (epištola Židům v Novém zákoně).

K separaci křesťanství a židovství nedochází zlomově ihned po velikonoční či letniční události, nýbrž postupně, zhruba do konce 2. století. Konflikt, který toto oddělení provází, namnoze ovlivnil další dějiny soužití Židů a křesťanů.

důležitou roli zde hrálo: Povstání Šimona Bar Kochby

Povstání Bar Kochby (též druhá židovská válka) bylo druhé celožidovské povstání proti římské nadvládě, které se odehrálo v letech 132–135 pod vedením Šimona bar Kochby. Stejně jako první židovské povstání bylo i toto povstání Římany po nemalém úsilí potlačeno.

Příčiny povstání nejsou zcela jasné, jednou z nich byl zřejmě plán císaře Hadriána na znovuvybudování zničeného Jeruzaléma v pohanské město Aelia Capitolina, ve kterém měl na místě zničeného chrámu stát Jovův chrám. Hadrián navíc zakázal Židům obřízku.