9. Proměny postavení Židů

Ve 14. století se v severní Itálii a ve Flandrech ekonomové přestali řídit dogmaticky, a tak zdejší bankovní domy začaly velice bohatnout. Místní Židé se proto stěhovali do středoevropského prostoru, kde nadále pro křesťany platil zákaz vysokých úroků.

Sílící nesnášenlivost se projevila zvl. v 15. – 17. století.5

„Středověká politika vůči Židům se ubírala opačným směrem než obecné ekonomické tendence“ řekl německý historik a ekonom 19. století Wilhelm Roscher, Židé dle něj sloužili jako kolektivní poručník „mladých národů“, ve chvíli, kdy se jim začalo hospodářsky dařit a stabilizovaly se, zbavují se dřívější závislosti , k čemuž jim dopomáhají perzekuce. V lepším případě začínají samy Židům konkurovat v tom, co oni je naučili.6

13. století přineslo velký zlom ve vývoji vztahů: IV. lateránský koncil r. 1215, který prohlásil Židy za osoby, jež je třeba z křesťanské společnosti vyčlenit a to i nošením zvláštního znamení, žlutého či červenobílého kotouče přišitého na šatech. Toto stanovisko postupně převzali panovníci křesťanského západu, které vedlo až k vyhánění Židů z některých evropských zemí7 – př. 1290 z Anglie, Francie 1306, Španělsko 1492, u nás perzekuce uzákoněna za Přemysla Otakara II. v 1254 Statuta Judaeorum: Jihlava 1426, Židé odchází do střední a východní Evropy, v 16. – 17. století dosahuje vrcholu jejich osídlení v Polsku, byť otřesené pogromy Bohdana Chmelnyckého.

Církev rozpracovala pronásledování židů v systém. Jejími nástroji: zpověď, protižidovské velikonoční divadelní hry, inkvizice.

ad psychologie

Izolace v ghettech zpětně vyvolávala řadu posměchu a pověstí, co se děje za zdmi (Židé uctívají v synagogách Satana v podobě kočky a žáby, k obřadům používají křesťanskou krev, ztotožňování Žida s Antikristem). Při pogromech hořely nejen domy, ale v nich i dlužní úpisy…

Ve 12. století se poprvé objevuje obvinění z rituální vraždy (v Anglii 1144). Šíří se fámy, že

nenávisti Židů k většinové společnosti je tak velká, že se židé snaží vraždit křesťany pokaždé, kdy k tomu mají příležitost. Rituální vražda je tak interpretována jako opakování ukřižování, tedy nejtěžšího zločinu. Blud týkající se rituálního používání krve se objevuje později (ve Fuldě 1236) a jde o jakési sloučení s představami o čarodějnictví.8

Antižidovské postoje vyostřila hysterie z velké morové epidemie 1346 -1348, která byla dávána za vinu Židům (pověst, že se moc šíří v důsledku otrávené vody ve studních, kterou Židé chtějí křesťany otrávit), byť umírali na mor stejně jako křesťané.9

Papež Kliment VI. i římský císař Karel IV. vzali Židy pod svou ochranu, avšak to nic nepomáhalo. Pogromy začaly v Toulouse na jihu Francie, odtud se šíří do Katalánska ale i o Sv. říše římské.