9. Proměny postavení Židů

Do čela povstání se postavil Šimon bar Kochba, který získal podporu židovských předáků. Představy a naděje židů sice přinesly velké sepětí povstalců a jejich houževnatý odpor, nicméně důležité je zde to, že křesťané se od tohoto povstání distancovali. -> závažný rozkol v soužití

Zprvu byli Židé velmi úspěšní – podařilo se jim dobýt Jeruzalém a velkou část území Judska. O závažnosti povstání hovoří i to, že k jeho potlačení vyslal Hadrián svého nejlepšího vojevůdce Sexta Julia Severa, který v bojích ztratil celou jednu legii. Římanům se však nakonec podařilo oblast zpacifikovat, vytlačili povstalce do Judské pouště, kde je nakonec pobili.

Výsledky války byly pro Židy hrozivé. Hadrián zakázal Židům jejich náboženství, popravoval jejich učence a zakázal vlastnit a užívat Tóru. Mnozí Židé byli odvedeni do otroctví. Na místě Jeruzaléma nechal postavit římské město Aelia Capitolina, do kterého byl Židům vstup zakázán a ve kterém byl vybudován chrám se dvěma sochami, jednou Jovovou, druhou vlastní, Hadriánovou. Judeu přejmenoval podle dávných Pelištejců na Palestinu, aby zahladil i sebemenší památku na židovské osídlení. Veškeré naděje, že Židé obnoví svůj stát, tak na dlouhá staletí vzaly za své.

Separace

Židovství se po roce 70 vytříbilo v rabínský judaismus, který stejně jako křesťanství má své kořeny v judaismu, dokonce vznikly ve stejnou dobu a na stejném místě a jsou tak „dvojím vyústěním jednoho náboženství“1 Křesťanství je ale od poloviny prvního století formováno jinými přístupy – helénistickou duchovní kulturou (dokonané vykoupení těch, kdo uvěří v Ježíše Krista), novoplatonismem a gnózí. Vývoj židovství a křesťanství v 1. a 2. století je pak určován rostoucími rozdíly a snahou vymezit se. Na konci 2. století je proces oddělení ukončen, křesťanství získává své uznání za císaře Konstantina roku 324 (státním náboženstvím Říma), což vede k výraznému zhoršení vztahů s Židy. Postupně byli stigmatizováni a vyloučeni z politického vlivu.

V průběhu 2. století prodělalo křesťanství a židovství proces, který již neumožňuje navrácení dřívějšího stavu vztahu. Před touto transformací byla křesťanská komunita jedním z mnoha židovských směrů, zvěstování Krista před touto změnou byla jedna z možných variant interpretace židovství, po této změně je zvěstování Krista židům misií, jež svého adresáta vede ke konverzi. Takové obrácení pro žida znamená rozchod s dosavadní komunitou a přijetí komunity nové.

raný středověk – doba relativního klidu

Již na konci starověku byli Židé roztroušeni po všech krajích středomořské kultury – usadili se na všech velkých poloostrovech Středomoří – Pyrenejském, Apeninském i Balkánském. Od 6. století se pohybovali po tzv. hedvábné cestě – transkontinentální komunikaci z Číny do Evropy.