60. Kritika nápisů – problém autora a jeho možnosti a hranice, autenticita a restituce textu, identifikace nápisu

60. Kritika nápisů – problém autora a jeho možnosti a hranice, autenticita a restituce textu, identifikace nápisu

• největší pozornost věnoval v nedávné době kritice nápisů středověkých Robert Favreau a dělí pravidla postupu do šesti skupin:

• problém autora (či autorů) - musíme odlišit donátora (ten dal impuls ke zhotovení nápisu) a a pak pokud se podaří určit zhotovitele díla, je také si nutno pak uvědomit, že textace nápisu nebývá dílem vlastního realizátora (týká se to především rozsáhlejších textů), u jednoduchých nápisůse dá předpokládat, že zhotovitel díla je i autorem textu literárního

• možnosti a hranice autorovy svobody či umělecké vůle – omezení epigrafická jsou větší než v jiných oblastech, protože jsou dána podkladovou látkou či její strukturou, daným prostorem, umístěním nápisu v souvislosti s přizpůsobením vzdálenosti od čtenářů, pouze jen jeden druh nápisů převyšuje všechny ostatní a to jsou literární nápisy- nejproslulejší jsou Alkuinovy epigramy z doby kolem roku 800 pro kostel sv. Hilaria v Poitiers

• problém autenticity a restituce textu – je důležitý proto, že někdy i považovaný nápis za falzum je pravý, jsou ovšem i důvody pro vznik falz – např. v souvislosti s kultem svatých a potom podvrhy moderní – historizující, důležitým aspektem kritiky je restituce textu na základě nepatrných zlomků jak to provedl Bohumil Ryba u nápisů v Betlémské kapli, využívá se starých opisů či pauz, uložených např. pro zvony ve farních kronikách či v starých sbírkách aby bylo možno zjistit stav před jistým zásahem, identifikace příslušného objektu má tři prvky- klasifikace, lokalizace a datace, klasifikací je míněno zjištění typu nápisu a jeho funkce