3. Temné a archaické období řeckých dějin - základní teze

ŘECKO

3. TEMNÉ A ARCHAICKÉ OBDOBÍ ŘECKÝCH DÉJIN

Základní teze:

1. vysvětlení pojmů temné (homérské, hérojské) a archaické období:

• temné období (nemáme o něm téměř žádné písemné zprávy, ve srovnání s předcházejícím mínojským a mykénským obdobím se jeví jako období s nižší kulturní úrovní, nově příchozí obyvatelstvo bylo především válečníky a pastevci), homérské (hlavním písemným pramenem jsou Homérovy eposy Ílias a Odysseia), hérojské (toto období je spojeno s mnoha řeckými hrdiny- héroy, např. Héraklés), archaické (archaik-starobylý, zastaralý),

1. datace období: temné (1100-800 př. n. l.), archaické (800-500 př. n. l.),

2. základní charakteristika temné doby:

• ve 12/11. století př. n. l. příchod nových řeckých kmenů (Dórů a tzv. severozápadních Řeků) a jejich další migrace na ostrovy v Egejské oblasti a na západní pobřeží Malé Asie), pojem sz. Řekové souvisí s trvalým usídlením těchto kmenů v oblasti sz. Řecka,

• nově příchozí narazili už původní usazení řecké kmeny, které se rovněž daly do pohybu, nejvýznamnější z nich byli Iónové, Achájové a Aiolové,

• rozsídlování řeckých kmenů byl ukončeno až v 8. století př. n. l, Řekové se od této doby nazývali souhrnně Hellénové (podle bájného předka Helléna), latinské pojmenování Graeci je odvozeno od malého řeckého kmene Graiků,

• příchod nových řeckých kmenů a velká migrace řeckých kmenů mezi 12.-8. stoletím dostala pojmenování první řecká kolonizace,

• základem hospodářského života se staly menší hospodářské jednotky – oiky (hospodářství jednotlivých samostatně hospodařících rodin),

• šíření znalosti výroby a užívání železa, zhotovování železných nástrojů a zbraní, což vedlo ke vzniku některých specializovaných řemesel, zejména zhotovování keramiky (protogeometrická a geometrická, nové navazování obchodních kontaktů se syro-palestinskou oblastí,

• postupné vytváření řeckých městských států (poleis, nom. sg. polis), detailněji viz archaická doba,

• v čele vznikajících států byli basileové – králové, opírající se o rodovou aristokracii (aristos – urozený, kratein – vládnout), která vlastnila rozsáhlý pozemkový majetek a stáda dobytka, úředníci ustanovovaní z jejích řad převzali v závěru homérské a na počátku archaické doby původní pravomoci krále,

• řecká společnost této doby měla rodový charakter a základními organizačními jednotkami byly fýly (kmeny), frátrie a jednotlivé rody.

1. základní charakteristika archaického období:

• dovršení procesu vytváření řeckých městských států, kterých vzniklo okolo 750, v důsledku kolonizační činnosti pak dalších 500,

• pojem městský stát: území, jehož politickým, hospodářským, náboženským i kulturním centrem bylo město, okolo něhož se rozkládalo zemědělské zázemí,

• Řekové svou polis chápali jako společenství privilegovaných obyvatel státu – občanů, jimž náležela základní práva (vlastnit půdu a domy na území polis, účastnit se politického života obce, měli rovněž podíl na náboženském životě obce) a povinnosti (bojovat v armádě svého státu, podílet se ekonomicky na jeho fungování – platit přímé i nepřímě daně, účastnit se náboženského života obce), pod pojmem občan rozuměli Řekové v jednotlivých poleis osobně svobodného muže, který získával občanská práva po dosažení 18 roku věku (politická práva prakticky nabýval po 20 roce věku),

• další vrstvy obyvatelstva: cizinci (v Athénách se trvale usazení cizinci nazývali metoikové, jinak se pro cizince užívalo pojmu xenos), otroci, propuštěnci, ženy a děti,

• základní faktory, které přispěly k formování řeckých poleis:

• příchod nového obyvatelstva a následná migrace řeckých kmenů, hospodářský rozvoj obcí, Velká řecká kolonizace, sepsání zvykového práva, raná řecká tyrannis,

• Velká řecká kolonizace (8.- 6. století př. n. l.):

• Hlavní příčiny: v první fázi především nedostatek úrodné půdy pro relativně přebytečné obyvatelstvo, Řecko bylo hornatou zemí, jednotlivá území od sebe byla oddělená horskými masivy, zejména proto se zde základním typem státu staly malé městské státy, v dalších obdobích kolonizace se přidala i nutnost hledat zdroje potřebných surovin, najít odbytiště pro přebytečné zboží,

• průběh: nově zakládané osady se nazývali apoikie (apo – od, oikos-hospodářství, dům), mateřské město pak metropolis (métér – matka, polis), před založením apoikie byla vždy konzultována nejslavnější řecká věštírna v Delfech, metropole vysílala zpravidla několik stovek osadníků, na založení některých obcí se podílelo několik metropolí, nově založená osada se stala novou polis,

• nejvýznamnější metropole: Korint, Sikyón, Megara, státy na ostrově Euboia, Milétos, později i Athény,

• základní směry kolonizační činnosti: pobřeží Malé Asie, severní pobřeží Egejského moře a černomořské úžiny, pobřeží Černého moře, Sicílie a jižní Itálie (řecké pojmenování Megalé Hellas, latinsky Magna Graecia čili Velké Řecko), jižní pobřeží dnešního Španělska a Francie,

• významné řecké kolonie (viz mapa),

• důsledky: rozvoj kontaktů s okolními zeměmi, šíření řecké kultury a její obohacování o prvky vyspělejších kultur, ve vnitropolitickém vývoji řeckých poleis docházelo k rozvoji řemeslné výroby a obchodu, které byly doprovázeny ražbou prvních řeckých mincí a rozvojem otroctví, což následně vedlo k vytváření nové – peněžní aristokracie a k její snaze získat podíl na politické moci,

• sepsání zvykového práva: lze ho považovat za první úspěch peněžní aristokracie i nearistokratických vrstev společnosti v boji o přístup k důležitým politickým úřadům v obci), mnoho tvůrců zákoníků považujeme za legendární osoby, k nejznámějším zákonodárcům náleží athénský Drakón a Solón či legendární spartský Lykúrgos, doposud nejstarší dochované zapsané řecké zákony pocházejí z obce Gortýna na Krétě,

• raná řecká tyranis: slovo tyran je neřeckého původu, znamená samovládce, Řekové tak označovali muže pocházející zpravidla z aristokracie, kteří se zmocnili vlády v obci zpravidla násilnou cestou, jejich cílem bylo především upevnit svoji moc,

• vznik tyranid: nejstarší řecké rané tyranidy vznikly v hospodářsky nejvyspělejších řeckých obcích, v Korintě (Kypselos, Periandros) a v Sikyónu okolo poloviny 7. století př. n. l., další pak v Megaře, na ostrovech Samos a Lesbos, na západním pobřeží Malé Asie (např. Milétos), v Athénách se tyranem stal až později Peisistratos (druhá polovina 6. století př. n. l),

• opatření tyranů: vyhnání rodové aristokracie ze země, podpora hospodářského rozkvětu obcí (rozvoje specializované řemeslné výroby a kolonizační činnosti), zavádění kultů všeřeckých bohů (Korint – Apollón, Athény – Pallas Athéna), pořádání slavností na jejich počest (např. athénské Panathénaje), rozvoj kultury a umění – na dvorech tyranů žili významní řečtí básníci a umělci (např. Anakreón a Simonidés na Peisistratově dvoře v Athénách), docházelo k výstavbě chrámů a měst,

• důsledky rané řecké tyranidy: odstranění vlády rodové aristokracie, zapojení širších vrstev obyvatelstva do politického života obcí, hospodářský a kulturní rozvoj měst,

• konec raných tyranid: pozdější generace tyranů se většinou obklopily ozbrojenou družinou a začaly vystupovat proti obyvatelstvu násilným způsobem, proto byly tyrani z měst vyhnáni, po svržení tyranidy se vlády ve městech většinou ujala bohatá obchodní vrstva (vznik oligarchických systémů, oligarchie – vláda několika jedinců, zpravidla bohatých, oligoi–někteří, několik, archein- vládnout) či vývoj obce směřoval k demokracii (démos-lid, kratein-vládnout),