4. Historie paleografických studií a základní edice paleografického materiálu

4. Historie paleografických studií a základní edice paleografického materiálu

• potřeba číst stará písma vznikla v humanismu

• vědecké počátky – v 17. stol. – spojeno s diplomatikou – Bella diplomatica – literární, diplomatické války (litteraria) – spory mezi protestanty a katolíky – francouzští Bollandisté vydávali ediční řadu Acta sanctorum quodquod intoto orbe coluntur (provedli revizi tradovaných katolických legend) – Hagiografie – nauka o svatých – dodnes časopis Acta Bollandiana

• maurini – (sv. Maur – první benediktin ve Francii) – vydávali Acta sanctorum ordinis Benedicti (činy svatých z řádu sv. Benedikta)

• Daniel Papebroch – dílo – Prapylaleum aniquarium circa veri et falzi discrimen in vefustis membranis (úvod k tomu, kterak rozlišovat pravé od falešného ve starých pramenech) – čím je listina starší, tím větší je pravděpodobnost, že je falešná – napadl všechny listiny merovejských panovníků

• Jean Mabillon – 1681 – dílo – De re diplomatica libri VI – systematizoval písmo až do 15. století, zakladatel nové vědy – diplomatiky

• Bernard Montfaucon – 1798 – dílo – Paleographia Greca – zakladatel paleografie

• Scipione Maffei – významný italský paleograf

• 19. století – zpřístupnění archívů, vynález fotografické techniky, vznik specializovaných institucí

• 1819 – Gesellschaft für ältere deutsche Geschichtskunde (Společnost pro starší německé dějiny) – zakladatel Von Stein – sídlo Mnichov – MONUMENTA GERMANIAE HISTORICA – MGH – snaží se zpřístupňovat prameny o říši v nejširším slova smyslu, vydává kroniky, listiny, básně a časopis Deutsches Archiv

• 1821 – vzniká v Paříži škola listin École d‘chartres

• 1854 – vzniká ve Vídni INSTITUT FÜR ÖSTER GESCHICHTSFORSCHUNG – v čele stál Theodor Sickel – autor faximilových sbírek o vývoji písma v průběhu století – časopis MIÖG – Mitteilungen…, členové W. Wattenbach (Písemnictví ve středověku) a Ludvík Traube

• 1919 – ČSR – Státní archivní škola – vydává Časopis archivní školy ČAŠ – spojení teorie a praxe – obnovena po válce, ale za rok zrušena

• Základy paleografického studia položil Jean Mabillon v první a páté knize De re diplomatica libri VI v roce 1681; rozdělil své studium na knihové a listinné

• od r. 1721 Scipione Maffei vyslovil zřetelně názor, že existuje jen jedno základní římsko-latinské písmo s různými podskupinami uvnitř tří zákl. skupin (majuskuly, minuskuly a kurzívy)

• během 18. století není další vývoj v tomto oboru

• teprve v první polovině 19. století došlo k oživení v závislosti na vzniku dvou institucí: r. 1819 Societas aperiendis fontibus rerum Germanicarum v Německu (popřípadě pod názvem Monumenta Germaniae Historica) a r. 1821 pařížská Škola listin (v originále Ecole des chartres)

• od druhé poloviny 19. stol. se objevují fotografické publikace paleografického materiálu; na počátku amatérské dílo Theodora von Sickela Monumenta graphica medii aevi(1858-1869), která čerpá svou látku z materiálu habsburské monarchie a kde jsou i některé písemnosti české provenience; fotografické paleografické publikace se objevovaly i dále, ale většinou vznikly ne pro samotnou paleografii, ale jako pomůcka pro jiné obory (edice pro účely filologické, uměleckohistorické,…)

• koncem 19. stol. a počátkem 20. stol. nové podněty francouzské (Leopold Delisl), ale zejména významné dílo z Mnichova od Ludwiga Traubeho, kde stanovil nové cíle v paleografii v proniknutí do funkce písma a do práce jeho tvůrců a věnoval velkou pozornost i historické funkci zkratek

• pozornost paleografů byla až do meziválečné doby upřena především na dobu antickou a raný středověk; od dob meziválečných pak i na vrcholný a pozdní středověk; novověký vývoj se dostal do popředí až později

• objevují se práce chápající písmo jako integrální součást kulturního a hospodářského vývoje společnosti (Bernhard Bischoff, Alexandr Gieysztor, V.L.Romanovová aj.)

• došlo k osamostatnění kodikologie; pro integraci paleografických studií mnoho činí Mezinárodní komise pro paleografii založená v 50. letech 19. stol.