A 10 - Fenomén masovosti a globalizace
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
A 10 Fenomén masovosti a globalizace ve 20. Století (ekonomika, ideologie, kultura, životní styl)
Vznik procesu globalizace a jeho hlavní aktéři
Ještě na sklonku 80. let 20. st. globalizace nepředstavovala téma, které by všeobecně přitahovalo zájem teoretiků. Bylo tomu tak přesto, že globalizační procesy – ve smyslu jejich pozdějších definic – probíhající od 70. let. 20. století působily již v plné míře na chod ekonomiky, institucí a kultury mnoha států.
Globalizace je především spontánní, neřízený proces. V jisté míře vede k vzájemné integraci některých společností na vyšší, právě globální úrovni. Jednoznačná definice globalizace přitom však neexistuje.
MMF (mezinár. měnový fond) globalizaci definuje jako rostoucí ekonomickou vzájemnou závislost zemí ve světovém měřítku v důsledku rostoucího objemu a druhu přeshraničních transakcí zboží a služeb a toku mezinárodního kapitálu, jakož i rychlejšího a rozsáhlejšího šíření technologií.
Globalizace je vnímána jako soubor ekonomických aktivit a procesů, které ovšem vyvolávají celé řady společenských důsledků. Nejdůležitější silou působící v globalizačních procesech je transformace času a prostoru v našem životě.
Hl. rysy globalizačních procesů jsou:
Nebývalý růst objem mez. obchodovaného zboží a služeb, spojený se stálým procesem liberalizace obchodu
Stejně významné změny nastaly v geografickém rozmístění zemí a ve struktuře produktů, podílejících se na mezinárodním obchodu
Ještě rychlejší byl růst objemu, rychlosti a komplexity finančních a přímých investičních toků a počtu finančních trhů, které opět zahrnuly rozvojové země a vedly k jejich větší integraci do globální ekonomiky
Ekon. růst v některých rozvojových zemích pokračoval rychlostí, která v poválečném období nemá obdoby. Někde se tak dělo díky přímé státní podpoře (Jižní Korea, Tchaj-wan), jinde vlivem zastavení státních subvencí do ekonomiky.
Globalizační proces umožnilo několik okolností. Základní impuls představovalo uvolnění vazby národních měn na dolar, k němuž došlo v letech 1971 – 1973. (Do té doby, na základě brettonwoodských dohod z roku 1944, existoval systém pevných směnných kurzů nejdůležitějších světových měn, vázaných právě na americký dolar. Důsledkem uvolnění této vazby byl přechod k systému tzv. volně plovoucích kurzů, které existují dosud). To spolu s ropnou krizí v roce 1973 vedlo k expanzi národních a zejména mezinárodních firem na nové trhy a za novými výrobními možnostmi, zejména v rozvojových zemích s cílem snadněji maximalizovat zisk a akumulovat kapitál. Uvolnění kontroly nad přesuny kapitálu, možnosti využívat především v rozvojových zemích komparativní výhody, zejména nižší náklady na pracovní sílu, vedly k vzniku stála většího počtu nadnárodních společností (dále jen NNS).