10. Evropský populační vývoj v 19. století. Malthusova populační teorie. Motivy a směry migrace. Předpoklady a hlavní znaky moderní urbanizace 19. století.

10. Evropský populační vývoj v 19. století. Malthusova populační teorie. Motivy a směry migrace. Předpoklady a hlavní znaky moderní urbanizace 19. století.

• Populační vývoj: Počet obyvatel a jeho rozmístění: v 18. i v 19. stol. počet obyvatel plynule rostl, k úbytku docházelo jen výjimečně. Zvýšená úmrtnost je opět spojena s válečnými událostmi, kdy se snadněji šířily choroby jako tyfus, dyzenterie či neštovice. Hustota osídlení jednotlivých oblastí byla tím vyšší, čím úrodnější bylo jejich obdělávané území. Teprve s rozšířením nezemědělské výroby (zejména textilní a sklářské) se začala hustota obyvatel měnit nezávisle na úrodnostních podmínkách. Od 30. let 19. stol. se růst počtu obyvatel zrychlil i v oblastech s těžbou železné rudy či uhlí a celkově bylo tempo zvyšování počtu obyvatel rychlejší v průmyslových než v zemědělských oblastech. S růstem průmyslové výroby a celkovým přetvářením společnosti, kdy podstatná část jejích aktivit byla vázána na města, se podíl osob žijících ve městech začal výrazně zvyšovat: v polovině 18. stol. žila ve městech desetina obyvatel českých zemí, do poloviny 19. stol. to byla pětina a do konce 19. stol. celá polovina. Národnostní složení - česky mluvící část obyvatelstva tvořila dlouhodobě asi 63%, Němci 35%.

• Urbanizace: Během 19. století dochází k přeměně převážně venkovských společností na společnosti převážně městského charakteru, což se nazývá urbanizace. Jde o jev velmi komplexní, týkající se jednak sociální, prostorové a hospodářské oblasti, ale např. i oblasti kulturní. Urbanizace často bývá vysvětlována řadou dílčích jevů, jakými jsou tzv. koncentrace obyvatel do měst, růst měst - jednak prostorový růst města, jednak zvětšování počtu obyvatel zde žijících, dále pak růst hustoty obyvatelstva a růst hustoty zástavby v zemi, změna podílu obyvatelstva žijícího na venkově a ve městech, atd. Avšak celkově tu nejde tolik ani o změnu měst, jako spíše o změnu společnosti, resp. změnu sociálně-prostorových forem organizace společnosti. Ze společností venkovských se postupně stávají společnosti městské, toto je však netýká jen hmotných a prostorových stránek problému, nýbrž i institucí, ekonomie, sociální struktury, myšlení, způsobu života, hodnot a de facto celé kultury. V takto vymezeném pojetí lze však o urbanizaci mluvit až od konce 18. století, mnohde překotný růst obyvatelstva kolem počátku 18. století je spíše možno označit jako vlnu zrychleného růstu měst.

• Malthus a jeho populační teorie: Jsou pojmenovány po britském politickém ekonomovi Thomasi Robertu Malthusovi. Malthusovy teze o tehdejší populaci lze shrnout do několika postulátů. „Pro život člověka je nezbytná potrava. A potom: Milostný vztah mezi dvěma pohlavími je nutný, což zůstane, přibližně na stejné úrovni, zachováno i v budoucnu.“ Tímto si Malthus připravil živnou půdu pro následující tvrzení: „Populace, je-li nekontrolovaná, narůstá geometrickou řadou. Potraviny rostou jen matematickou řadou…Zákon přírody, jenž produkuje jídlo nutné k obživě člověka, ale rovněž určuje, že účinky těchto dvou nestejných sil – růst populace i růst potravinových zdrojů – musí být udržovány v rovnováze.“ A konečně poslední hojně citovaný výrok, kterým Malthus navrhuje, jak se vypořádat s budoucností: „…(Opatření) v sobě zahrnuje účinnou a trvalou kontrolu množství populace v souladu s obtížemi, které nastávají při získávání potravy.“ Malthus tedy vystoupil s tezí, že příčinou bídy jsou pudy ovládající chování člověka jako přírodního tvora – pud potravní a rozmnožovací. Ty způsobují, že lidstvo nemá neomezené možnosti, ale naopak, lidstvo je spoutáno populačním zákonem, který má charakter přírodního zákona. Omezené možnosti obživy umožňují zabezpečení výživy a důstojných podmínek pouze omezenému počtu obyvatel. Přitom platí, že podmínky obživy rostou řadou aritmetickou, zatímco populace se rozvíjí řadou geometrickou. Tendence k populačnímu růstu je přirozená a způsobuje vznik disproporce mezi počtem lidí a možnostmi obživy. Malthus upozorňuje, že tato přírodní zákonitost je obvyklá u všech tvorů, člověk není výjimkou. Na druhé straně je lidstvo schopno vznik disproporce ovlivňovat omezováním populačního růstu. Neboť vedle násilné destrukce části obyvatelstva (války, živelné pohromy, nemoci, epidemie) toho lze dosáhnout i morální sebekontrolou (tzn. sex. abstinencí).