16. Historické kořeny demokratické koncepce českého státu

16. Historické kořeny demokratické koncepce českého státu

Kořeny demokratismu

patrně nelze vnímat izolovaně, že demokratismus kráčí ruku v ruce s humanismem a pacifismem, jakož i vzdělaností. Do značné míry jde o vytváření národního mýtu, konstruování ducha národa. Takováto mytizace vede často k nekritickému přijímání řady pramenů, anachronickému výkladu a opomíjení některých nehodících se skutečností

k uvedené konstrukci je často využívána konfrontace – zejména s živlem německým a institucionálně s Říší, která stojí na odlišných principech germánských

-níže uvedené zpravidla popisuje to, jaký omyl a desinterpretace se s konkrétní osobou, událostí či jevem pojí, nutno brát s příslušným nadhledem a vnímat sarkasmus

Počátky nalézáme již v samotných základech české státnosti. Kosmas uvádí, že knížetem Čechů se stává fakticky volbou jeden z lidu (oráč v lýčených střevících), který je čechy de facto vyvolen – Libuše se podvoluje vůli svého lidu, tomuto lidu obětuje sebe sama, když se v jeho prospěch vzdá svobody a přijme Přemysla za muže. Důležité ale je, že mýtus hledí jak na původ, tak na samotnou vůli „lidu“ zvolit si svého knížete

-kontra: s lidovým původem panovníka a jeho „vyvolením“ ze středu lidu nejsme zdaleka sami

knížecí dynastie je zaštiťována dobrým knížetem Václavem – volí mír s jinak agresivními Němci před válkou, rovněž jedná (dle legend) velmi lidově, koná fyzickou práci, nevyvyšuje se, když pomineme aureolu svatosti

-kontra: atributy dobrého knížete Václava nejsou ničím specifickým – jedná se o vcelku obvyklý hagiografický model

temné stránky smlčeny, resp. nezdvihány (proč taky?) - vyvražďování politických konkurentů a fakt, že Přemyslovci zpočátku dost zásadně těžili z obchodu s otroky (což se silně nelíbilo pozůstalému Slavníkovci Vojtěchovi)

1212 - Zlatá bula (garantuje právo volby krále při vymření domácí dynastie). Porušována hned při prvním vymření (1306). Naše země hračkou v rukou mocichtivých, proradných a násilných Němců (Albrechta I.)

lipská secese – dekret kutnohorský je vítezstvím pokrokových a liberálních čechů proti zpátečnickým autoritářským němcům – když odejdou, jedině dobře!

husitství – povstání českého lidu, mýtus o gramotnosti lidu, mýtus o povstání proti feudálnímu útlaku a zlořádům a na podporu idejí demokratických (Hus by je hnal, kdyby to tak bylo!!!) - vymaňování se zpod církevního jha, resp. odmítání slepé poslušnosti autority církve a tedy omezování, teokracie, apod.

Husité jsou nepochopení a mimo Čechy také ostouzeni šířením lží a polopravd – vyráží tedy poselstvo na spanilé jízdy, které má silou slova přesvědčit, že češi/utrakvisté jsou lidé a dokonce mají pravdu (demonstrace skutečnosti, že chtěli Evropu měnit osvětou a šířením informací – ta ale byla hloupá, zaostalá a nepřipravená na pravdu, kterou již Češi poznali)