16. Historické kořeny demokratické koncepce českého státu

Utrakvismus stojí proti bezhlavé poslušnosti církvi, proti podřízenosti, „svobodně“

stojí proti nám celá zpátečnická evropa na čele s císařem (králem) a papežem – a přesto jsme se ubránili: protože jsme bojovali správně a statečně!

Jiří z Poděbrad

-král z lidu: zvolen z řad Čechů

-král-dobrý soused: zásadně usiluje o smíry (vč. Korvína) a spojenectví, odmítá války a násilí

-velkolepá mise r. 1464 – návrh mírového společenství panovníků Evropy (omezení teokratismu papeže, rovnost vládců, pacifism, urovnávání sporů smírně – vyloučení válek mezi monarchy značí šetření sil proti Turkům)

vznik jednoty bratrské – svoboda, rovnost, postupný apel na mírové soužití a vzdělávání (Blahoslav a Komenský – ten navíc přichází s vizí světového míru v důsledku osvěty a vzdělávání- vzdělaní lidé budou mírní a nebudou válčit)

nástup habsburků jako protiteze svobodomyslnosti a demokratismu českého ducha (např. u Denise)

stavovské povstání – opět demokratický, svobodný, volební živel slovanský/český proti pokrevenskému, represivnímu a prima facie násilniskému duchu rakousko/německému – povstávají stavové, podporují je bratří, chtějí zatočit s císařem (symbolem útisku a násilí) a uplatňují jen a jen odvěké právo (volby panovníka). Kdo jim je upírá, je tyran a nedemokrat. Úsilí o vlastní práva je tvrdě a krvavě potlačeno.

Selské rebelie – povstání lidu proti útisku (sedláci u Chlumce, chodská rebelie)

Určité prvky svobody přináší éra Josefa II., kterého mají Češi rádi, ostatní poddaní ho nesnášeli. Krom toho v důsledku jeho optimalizačních kroků a reforem výrazně posiluje v zemi německý živel.

Obrození: éra nenásilné obrody národa a jeho jazyka. Jazyk se rekonstruuje z venkovských oblastí (tedy opět od lidu), je nesen „zapadlými vlastenci“ - je tedy dost výrazně neelitářský a de facto lidový

obvyklým stereotypem je rovněž ustupující mírumilovné slovanské etnikum v konfrontaci s expanzivním a panovačným Němectvím (vytlačení Slovanstva z vých. Němec, případně jejich poněmčení – Gera, Jena, Pomořansko). Kromě toho je obvyklým tématem „obrana našich práv“, která se nám Němci snaží z pozice síly odejmout (volba panovníka, artykule a kompaktáty, svoboda vyznání).

smlčené násilné a nedemokratické akty lidu: Slavníkovci, Vršovci, intrika se Lživaldemarem, surovost obávaných českých bojovníků pod Milánem apod., potoky krve za husitů, náboženský fanatismus a tmářství v éře husitství...

Literatura:

kosmas: kronika čechů

ernest denis

masaryk: nová evropa

palacký: dějiny národu... resp. jeho koncepce našich dějin jako celek

jirásek (popularizační rovina)

pavel stránský: o státě českém (volební princip a svoboda proti německému pokrevenství a síle)

dušan třeštík: angličané se omluvili za otroctví. Kdy tak učiníme my?