9. Proměny postavení Židů

Antisemitismus

Prvotní příčina náboženská, druhotně sociálně-ekonomická, naposledy také psychologická.

ad náboženství

Židé ukřižovali Ježíše.

Antisemitismus své kořeny již ve starověku. Pár výmluvných faktů:

324 – křesťanství státním náboženstvím v Římě, Židé nesmí vstoupit do Jeruzaléma jen jedenkrát za rok, potupně 9. dne měsíce av, tj výročí zničení obou chrámů

438 – Theodosiův kodex – Judaismus zločineckým, přesto stále legitimním náboženstvím

534 – Justiniánův kodex – židé jsou degradováni na občany druhého řádu, judaismus přestal být legitimní

1215 – IV. lateránský koncil – omezení řemesel pro Židy, povinnost nosit vnější viditelné znamení

1239 – papež Řehoř IV. nařizuje konfiskaci Talmudu, dochází k pálení knih

Fakt, že Ústní zákon Židům nařizuje projevovat svou nenávist ke křesťanství je základním kamenem útoku vedeného proti talmudické literatuře kolem roku 1240. Řízení se mimobiblickými texty je označováno jako vzdalování se vlastnímu náboženství a kvůli tomu papež Inocenc IV. Židy označuje za heretiky.

ad společnost a ekonomie

Teorie i praxe 12. století řeší dva problémy: odsouzení Židů k „otroctví“ a půjčky na úvěr. Ad otroctví: existuje mnoho názorů, př. kastilský král Alfons X.: Židé učinili zločin – ukřižovali Krista a musí odčinit svůj hřích. Protože ale neuznávají svou chybu, jsou odsouzeni k nesvobodě (cautiverio),k věčnému otroctví. Tyto teorie přejímají panovníci: Friedrich II. r. 1236 poprvé označil Židy za „otroky svého domu“ (servi camerae nostrae) a tato formulace se následně běžně používá v císařské kanceláři (služba vládci znamená především provozování lichvy – ze získaných peněz Židé odvádí vysoké daně, čili panovník je v lichvě podporuje – viz. IV. lateránský koncil lichvu nezakazuje, zakazuje pouze těžkými a přemrštěnými úroky). V praxi musí být vždy postavení Žida podřadné – př. nemožnost situace nemocný křesťan, lékař Žid apod.

lichva (půjčka s vysokým úrokem), částečně omezená IV. lateránským koncilem. Ten zakazuje půjčky s „těžkými a přemrštěnými“ úroky, což vlastně znamená, že půjčky na mírný úrok jsou povoleny. Židé dle kanonického práva nesměli vlastnit půdu s člověkem/otrokem, křesťané zase nemohli dávat půjčky s vysokými úroky (př.nad 10% již inkvizováno).

Židé museli nosit označení na oděvu, na Zelený čtvrtek a Velký Pátek nesměli ze svých domů, aby neznevažovali Kristovu památku, nesměli vykonávat řadu řemesel – byli trpěnou minoritou, lidmi na okraji společnosti.

Vymanění z uzavřenosti a přístup k společenské moci a prestiži nabízí pochopitelně konverze neboli nechat se pokřtít. Židé, kteří ji využili nazýváni convertos.

Byli poddáni přímo panovníkovi, který jim ukládal vysoké daňové povinnosti a také jim měl poskytovat určitou ochranu. Výše daně se lišily podle období a oblastí. Státy buď mohly stanovit přemrštěné daně, a co nejdříve tak postavit na nohy státní pokladnu, nebo ochraňovat činnost Židů slibující pravidelné daňové výnosy. Pogromy na Židech tak vlastně oslabovaly jeho ekonomiku. Tento princip ale s sebou přináší otázku: Lichva chápána křesťany jako krádež, nepodílí se tedy panovník prostřednictvím vybírání daní z těchto příjmů na krádeži samotné? Opět existovalo mnoho řešení sv. Tomáš: jsou-li daně získané z lichvy dobře využity k „obecnému prospěchu“, je to totéž, jako by byly navráceny dlužníkům 