8A - Rok 1848 v českých zemích a v Evropě. Specifika hnutí a programů. Výsledky a důsledky revolučních pokusů.
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Příčiny
snaha odstranit přežitky feudalismu, které brání kapitalistickému vývoji – robota
nespokojenost s politickým uspořádáním po Vídeňském kongresu (nespokojenost s absolutismem, konzervatismem)
vzrůst národního cítění (zejména utlačovaných národů v habsburské monarchii)
národní požadavky v Itálii a Německu (snaha o sjednocení)
sociální konflikty, sociální neklid (spjat se zhoršováním podmínek – nezaměstnanosti), v předchozích letech také neúroda (zejména brambor = jídla lidu), to vedlo ke zvyšování cen a tudíž nespokojenosti
Průběh revolučního roku
Itálie
Revoluce v Itálii začala v lednu 1848 povstáním na Sicílii (v sicilském hlavním městě Palermu) proti vládě Bourbonů (proti absolutismu). V téže době vypuklo povstání v severní Itálii proti rakouské nadvládě (v Benátsku a Lombardii). Tam se spoléhali na pomoc papeže a Neapolska a na Piemont (zde vládli také Italové). 23. března 1848 byla v Benátkách vyhlášena republika, která deklarovala rozchod s Habsburky a orientaci na Sardinské království, které vyhlásilo Rakousku válku. Vídeň byla nucena vyjednávat a rakouská armáda ustupovat. Italové odmítali dohodu, proto bylo nutné spor řešit čistě vojensky. V protirakouských bojích se angažoval i Giuseppe Garibaldi se svými dobrovolníky, nehrál ale významnou roli a piemontský král mu projevoval silnou nedůvěru. V červnu vyhrála rakouská armáda pod maršálem Václavem Radeckým bitvu u Custozzy a v březnu 1849 u Novary, po níž odstoupil piemontský král a byl uzavřen definitivní mír, protože vzbouřenci neměli bez sardinské (piemontské) podpory šanci.
Francie
Od roku 1830 byla červencová monarchie kritizována pro korupci a celní politiku. Vznikly dva směry opozice:
liberální buržoazie (požaduje volební reformu)
radikální buržoazie (drobná buržoazie a inteligence, uvědomují si dělnictvo, požadují změny i pro dělnictvo)
Opozice pořádá veřejná shromáždění, (kampaň za volební reformu). Shromáždění byla spjata s bankety (kvůli účasti). V únoru 1848 byl však jeden z banketů zakázán (dochází k demonstraci, která vede k povstání proti králi). Král poslal vojáky, ale ti odmítli poslechnout. V únoru 1848 tudíž díky revoluci došlo ke svržení krále Ludvíka Filipa Orleánského a k vyhlášení republiky.
Byla vytvořena prozatímní vláda (zastoupeni i socialisté) – ta zřídila národní dílny, které měly odstranit nezaměstnanost (poskytly práci asi 100 000 dělníkům). V červnu 1848 však vláda národní dílny zrušila (to vedlo ke konfliktu). Ve dnech 23. – 26. 6. 1848 došlo v Paříži k červnové revoluci (poprvé v dějinách bojuje dělnictvo proti buržoazii o politickou moc). Revoluce byla potlačena vládním vojskem (velitel: Cavignac). Asi 10 000 lidí bylo zabito, mnoho lidí odsouzeno k smrti nebo k deportaci na galeje.
Roku 1848 byla přijata nová ústava, prezidentem republiky byl zvolen příbuzný Napoleona, Ludvík Bonaparte (dal sliby dělníkům). Roku 1851 si Ludvík nechal protiústavně prodloužit moc na 10 let, o rok později se nechal prohlásit za císaře (Napoleon III.) Do roku 1870 byla Francie označována za druhé císařství (1852 – 1870 – musel abdikovat). - zajat a sesazen o dva dny později v Paříži silami třetí Francouzské republiky. (prohra francouzsko – pruská válka)