8A - Rok 1848 v českých zemích a v Evropě. Specifika hnutí a programů. Výsledky a důsledky revolučních pokusů.
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Německo
Cílem revoluce bylo sjednocení Německa a vyhlášení ústavy. V březnu 1848 na venkově propukly vzpoury dělnictva. Také v Berlíně, hlavním městě Pruska, vypukla revoluce. Pruský král jmenoval liberální vládu, byl svolán německý parlament (sněm) do Frankfurtu nad Mohanem, kde jednají s ostatními panovníky Německa o možném sjednocení (pozván i František Palacký, ten ale svou účast odmítl, tím odmítl i připojení k Německu a vyjádřil přání zachovat Rakousko).
Německé národní hnutí mělo dva směry:
vytvořit Velkoněmecko (sjednotit všechna území německy mluvících zemí – i Rakousko a Čechy)
vytvořit Maloněmecko
Na sněmu se dále projednávalo zrušení poddanství a občanské svobody. Sněm nabídl vládu nad sjednoceným Německem pruskému králi, ten ale odmítal převzít moc z rukou nižších společenských vrstev. Rovněž ostatní panovníci odmítali toto sjednocení „zdola“, proto sněm zkrachoval a byl nakonec vojensky rozehnán.
Rakousko
V Rakousku byly nespokojeny národy, které se nepodílely na moci (Slované 17 mil., Němci 8 mil., Maďaři 5 mil.) Byly zde problémy s feudálním režimem, absolutismem a nespokojeností dělníků. V březnu 1848 propukla revoluce ve Vídni, císař reagoval sesazením Metternicha a slíbil ústavu a svobodu tisku => Ferdinand V. Dobrotivý. To bylo ale činěno pod nátlakem; ústava mu neměla ubírat pravomoci. Vůdčí osobností nové vlády se stal hrabě Franz von Pilersdorf – jeho okrojovaná ústava z dubna r. 1848 vyvolala velkou nespokojenost. V květnu 1848 ve Vídni znovu vypukly nepokoje (vláda byla nucena svolat ústavodárný říšský sněm – dohodl se na zrušení poddanství), způsobené nespokojeností s dosavadními v praxi mizivými změnami. Vládu ve městě převzal Bezpečnostní výbor a panovník s rodinou odjel do Innsbrucku.
Čechy
11. března 1848 radikální demokraté svolali lidové shromáždění do Svatováclavských lázní. Radikální demokraté byli sdruženi v tajném spolku Repeal (podle Irské protianglické skupiny). Členy byli mladí přátelé, studenti, kterým se nelíbila politika (Emanuel Arnold, Karel Sabina, J. V. Frič, Vilém Gauč). Zúčastnily se asi tři tisíce lidí. Projednávaly se zde požadavky pro císaře:
státoprávní požadavky (samostatnost Čech v rámci Rakouska)
národnostní požadavky (rovnoprávnost čj a nj v úřadech a na školách)
liberální požadavky (svoboda tisku, zrušení cenzury, svoboda shromažďování)
sociální požadavky (zrušení roboty, zlepšení postavení dělníků)
Byl ustanoven Národní výbor, který měl vypracovat petici pro císaře. Od sociálních požadavků ustoupili. Odpovědí císaře byl tzv. „Kabinetní list“, ve kterém císař sliboval nápravu. Lid byl ale zklamán => radikalizují se lidové síly (hlavně na venkově), vznikají národní gardy (studentské legie).
Významným směrem byla také liberální buržoazie (Fr. Palacký, F. L. Rieger, K. H. Borovský). Základem byl austroslavismus.