Letecká archeologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Letecká archeologie
Periodizace, historické mezníky a osobnosti
Vznik a rozvoj letecké archeologie byl z pochopitelných důvodů podmíněn vývojem technologií v oblasti letectví a fotografie. Zároveň je třeba připomenout, že tento vývoj zásadním způsobem souvisel s vojenskými potřebami, na nichž byl do značné míry závislý. Zatímco k použití letadla za účelem pořízení snímků z výšky došlo poprvé v 50. a 60. letech 19. století, první archeologické památky byly fotografovány až o čtyři desítky let později. Nebývalý rozvoj letectví po vynálezu a uvedení do provozu letadel těžších než vzduch akceleroval v době první světové války. V masovém měřítku začaly být poprvé pořizovány letecké fotografie krajiny, jejichž analýza v poválečném období vedla ke vzniku nového oboru, letecké archeologie.
Vznik a rozvoj metod leteckého průzkumu (1922–1945)
Za zakladatele letecké archeologie bývá právem označována jedna z největších postav evropské archeologie 20. století, britský geograf a archeolog, zakladatel a dlouholetý editor světoznámého časopisu Antiquity Osbert Guy Stanhope Crawford (1886-1957, obr. 3.3.). Díky svým předválečným zájmům spojeným s mapováním rozsáhlých lineárních útvarů pravěkého stáří (mezní pásy zaniklých polí, různá ohrazení) a s ohledem na své válečné zkušenosti leteckého pozorovatele a fotografa to byl právě on, kdo stál u samotného zrodu nové archeologické disciplíny. Za otce letecké archeologie můžeme Crawforda považovat především proto, že jako první popsal základní způsoby identifikace pohřbených reliktů kulturní krajiny a vysvětlil příčiny vzniku příznaků - především stínových a porostových - které indikují existenci pod povrchem skrytých archeologických objektů. Dále proto, že objevem pravěkých polí (tzv. Celtic fields) prokázal nezastupitelný význam letecké fotografie pro studium historické krajiny, a v neposlední řadě i proto, že se jako první orientoval na pojetí, v němž je samotný letecký snímek pouze počátečním stupněm práce leteckého archeologa. Musí jej následovat mapování, vyhodnocení a interpretace objevu zachyceného na fotografii.
Crawford byl také první, kdo zorganizoval a uskutečnil koordinovanou leteckoarcheologickou průzkumnou akci. Spolu s pilotem A. Keillerem zkoumali na jaře 1924 krajinu Wessexu v jižní Anglii a fotografie, které v jejím průběhu pořídili, se staly základem jejich proslulé knihy Wessex ze vzduchu (Crawford - Keiller 1928). Vznik letecké archeologie datoval Crawford do roku 1922, kdy se mu naskytla příležitost prohlédnout si letecké fotografie na jednom z jihoanglických letišť. Dešifroval na nich mezní pásy pravěkých polí zviditelněných díky stínovým a porostovým příznakům (obr. 3.4.). Tehdy si uvědomil, že mapování těchto mezí, o nějž se nepříliš úspěšně pokoušel před válkou přímo na zemi, lze provádět pomocí leteckých fotografií a že pohled z výšky umožňuje identifikovat částečně i zcela pohřbené struktury právě díky uvedeným příznakům. V březnu 1923 proslovil na zasedání Královské geografické společnosti v Londýně legendární přednášku „Air Survey and Archaeology“, která se objevila o rok později v tištěné podobě jako monografická studie vydaná zeměměřičským úřadem Ordnance Survey. V ní představil své objevy a vyložil principy, na nichž je archeologická interpretace leteckých fotografií založena.