Niccoló Machiavelli – Vladař – verze testu

Niccoló Machiavelli – Vladař – verze testu

XIV. O vojenských povinnostech vladařových

Vladař tedy nemá mít jiný cíl a jinou myšlenku a nemá plýtvat vlohami na nic jiného než na válku, na vojenská pravidla a kázeň. Je to jediné umění slušící tomu, kdo vládne. A je tak důležité, že nejen uchovává moc těm, kdo se jako vladaři narodili, ale často dopomáhá k vladařské hodnosti prostému občanu. A naopak jsme často svědky, jak panovníci, kteří myslili víc na zábavu než na zbraně, ztratili vládu. Prvou příčinou této ztráty je, že jsi zanedbal válečné umění. Jsi-li v něm zběhlý, je to cesta, jak vládu získat.

XVII. O krutosti a soucitu, a zda je lépe být milován než obáván nebo naopak

… Z toho vzniká spor: je-li lépe být milován než obáván nebo naopak. Někdo odpovídá, že by měl člověk být milován i obáván zároveň. Ale to obojí se nesnadno snáší pod jednou střechou, a je proto mnohem bezpečnější, když už se jednoho z obou musíme vzdát, být obáván než milován. Protože o lidech lze tvrdit všeobecně: jsou nevděční a nestálí, buď něco předstírají nebo tají, vyhýbají se nebezpečí a dychtí po zisku. Dokud jim prokazuješ dobro, jsou všichni tělem i duší tvoji, nabízejí ti krev, jmění, život i děti, ale jak jsem již řekl, jen dokud je nouze daleko. Když se přibližuje, rázem obrátí. Vladař, který se zcela spolehl na lidské sliby a nevykonal jiné přípravy, je ztracen. Neboť přátelství, získaná penězi, a nikoli velikostí a ušlechtilostí ducha, si sice kupujeme, ale ve skutečnosti nejsou naším majetkem a nemůžeme jich v pravé chvíli použít. Lidé se méně rozpakují uškodit tomu, koho milují, než tomu, koho se bojí. Láska se udržuje poutem vděčnosti, ale lidé jsou špatní a s lehkým srdcem je přervou, vidí-li v tom svůj prospěch. Kdežto bázeň se udržuje obavou z trestu, a ta tě neopustí nikdy.

XXV. Jak osud ovlivňuje lidské záležitosti, a jak se mu vzepřít

Obrátím raději pozornost k jednotlivým případům. Často vidíme, jak ten či onen vladař dnes žije šťastně a zítra je na dně, aniž se zdánlivě změnila jeho povaha nebo jiné jeho vlastnosti. Děje se tak především z příčin, jimiž jsem se výše dlouho zabýval, že totiž vladař spoléhající bez výhrady na štěstí ztroskotá, když se šťastný vítr obrátí. Věřím, že má úspěch, kdo se chováním přizpůsobí daným okolnostem; a nemá úspěch ten, jehož postup je s danými okolnostmi v rozporu. Vidíme, že se lidé snaží dospět k cíli, který si každý z nich vytkl, tj. k slávě a bohatství, různými cestami: jeden opatrně, druhý o překot, jeden násilím a druhý lstí, někdo trpělivostí a jiný pravým opakem. A každý může těmito různými způsoby dosáhnout svého. Vidíme dále, jak ze dvou lidí počínajících si stejně jeden dorazí k cíli, druhý ne. Nebo jak dva lidé, jeden obezřelý a druhý prudký, mají oba úspěch, i když zvolili každý jinou cestu. Tady právě rozhodují okolnosti: jsou jejich postupu buď příznivé, nebo ne. Proto někdy, jak jsem řekl, dva lidé jednající právě opačně dosáhnou stejného výsledku, kdežto jiní sice postupují stejně, ale jeden dojde k cíli a druhý nikoliv.