Dělení roku v historii lidstva

Dělení roku

- v nejstarších dobách dělení roku dle

přírodních jevů (období dešťů, záplav, připlutí hejn ryb)

dle zemědělských prací (období klidu, květu, zrání a žní)

podle astronomických jevů

- v zemědělských oblastech obvyklé dělení na 2, 3 nebo 4 části

- Egypt: doba rozvodnění Nilu, setí, sklizně

- Řecko a Řím: léto a zima (Hésiodós: léto začíná 20. května, zima 3. listopadu), přičemž v zimě se zbrojí a v létě válčí, seje a sklízí

- Řekové jako první začali rozeznávat i další období, podle nichž se řídilo zemědělství, mořeplavba, řemeslo, válečnictví i náboženské slavnosti

Dvě poloviny

- zima (noc převládá nad dnem) a léto (den převládá nad nocí) – teplo/zima

- přibližným rozhraním byla jarní a podzimní rovnodennost

- nejběžnější dělení ve středověké západní Evropě a ve Skandinávii, severoameričtí Indiáni, Eskymáci a Sibiřané dodržovali donedávna

- dodržovali Germáni i Slované, k počátkům období se vázaly náboženské slavnosti

- později přibylo jaro, podzim asi až s pěstováním ovoce a vinné révy

- na termíny pohanských svátků pak připadly svátky křesťanské:

- počátek zimy: sv. Martin (11. listopad)

- počátek léta: sv. Jiří (24./23. duben)

- v těchto termínech také byly odváděny feudální

Čtyři roční období

- svátek středu léta: sv. Jan Křtitel (24. červen)

- oslava žní: sv. Martin (11. listopad)

- svátek středu zimy: Vánoce

- počátek jara: Očišťování Panny Marie (2. únor), Stolování sv. Petra (22. únor)

- počátek léta: sv. Mamert, Pankrác a Servác (11.-13. květen), sv. Urban (25. květen)

- počátek podzimu: Nanebevzetí Panny Marie (15. srpen), sv. Bartoloměj (24. srpen)

- počátek zimy: sv. Alžběta (19. listopad), sv. Kliment (23. listopad)

Kvatembry neboli suché dny

- suché dny = církví předepsané postní dny

- mezidobí = kvartál – rok se tak dělil na 4 nestejně dlouhé části

- suché dny – vázaly se k nim modlitby, udělování almužen, pokání, i zvláštní mše (St, Pá, So)

1. po 1. neděli postní (quatuor tempora quadragesimae)

2. po Letnicích (quatuor tempora pentecostes)

3. po Povýšení sv. Kříže (14. září; quatuor tempora crucis)

4. po sv. Lucii (13. prosinec; quatuor tempora adventus)

- na suché dny nebo v návaznosti na ně se stanovovala významná shromáždění a jednání:

1. v Polsku se podle nich řídil účetní rok, byli o nich svěceni kněží

2. v Čechách zasedal zemský soud a konaly se městské soudy

3. v neděli po suchých dnech se ve městech konala shromáždění cechů

4. řídily se podle nich zkoušky na univerzitách

Měsíce

- základní jednotkou ve starověkých kalendářích Předního východu a JV Evropy

- doba, za kterou se vystřídají všechny měsíční fáze (29/30 dní)

- měsíce i jako umělé časové jednotky - Egypt (30 dní), juliánský kalendář (28, 29, 30, 31 dní) – v této podobě převzali křesťané měsíce i s názvy: