Dělení roku v historii lidstva

Ianuarius (31)

Februarius (28/29)

Martius (31)

Aprilis (30)

Maius (31)

Iunius (30)

Iulius (31)

Augustus (31)

September (30)

October (31)

November (30)

December (31)

- měsíce v astronomickém smyslu však používali i Germáni, Slované – jejich názvy pak vycházely z ročních dob, zemědělství a lidské činnosti

- germánské názvy se užívaly zároveň s latinskými, sjednocovala se od 15.st. a na poč. 20.st. převládly germanizované latinské tvary

- Slované si tradiční pojmenování měsíců (vznikalo asi už k. 500) většinou ponechali, odráželo však konkrétní klimatické podmínky, a proto se ve slovanských jazycích liší; názvy pak byly přiřazeny k měsícům juliánským

- české názvy všech měsíců jsou poprvé zachyceny ve 2. polovině 13.st. a lze je ztotožnit s dnešními (pouze květen = izok, v 18.st. máj; červen a červenec splýval a ustálil se v 2/2 15.st.)

- francouzský revoluční kalendář – měsíce s novými názvy dle charakteru ročního období

Zvěrokruh (zvířetník, zodiak)

- zvěrokruh je myšlený pás na nebeské sféře táhnoucí se symetricky podél ekliptiky = dráha, kde je zobrazeno Slunce vzhledem ke hvězdám – pro pozorovatele na Zemi se Slunce jeví tak, že se pohybuje na pozadí hvězd

- byl rozdělen na 12 dílů a byly v něm spojovány v souhvězdí, nazvaná převážně podle zvířat, jimž byl přidělen pevný symbol:

Beran (Aries)

Býk (Taurus)

Blíženci (Gemini)

Rak (Cancer)

Lev (Leo)

Panna (Virgo)

Váhy (Libra)

Štír (Scorpius)

Střelec (Sagittarius)

Kozoroh (Capricornus)

Vodnář (Aquarius)

Ryby (Pisces)

- začíná se jarním bodem = bod na nebeské sféře, kde se v okamžiku jarní rovnodennosti nachází Slunce, ten se však posouvá - dnes je v souhvězdí Ryb, ale před 2000 lety byl v souhvězdí Berana takto přibylo i souhvězdí zvěrokruhu (nikoli znamení): Hadonoš (Serpentarius)

- každé znamení je spojováno s vlastnostmi, kterými mají být obdařeny osoby v onom znamení narozené

- kombinací vzájemných vztahů se pak zabývala astrologie

Sedmidenní týden (hebdomada, septimana)

- poprvé doložen u Židů – 6 dní práce a 7. den odpočinku (sabat) byl slaven

- planetární týden – 5 známých planet, Slunce a Měsíc v pořadí dle domnělé vzdálenosti od Země:

- dies Lunae, Martis, Mercurii, Iovis, Veneris, Saturni, Solis

- přičemž 1. dnem byl dies Saturni, dies Solis získal převahu až v 3.st.nl. s kultem Neporazitelného Slunce (Sol invictus)

- křesťané převzali týden z judaismu, ale byli ovlivněni týdnem římským

- dny nazývali feria a číslovali je, feria septima však byla označována i jako sabbatum/dies sabbati

- slaveným dnem byla neděle, den Vzkříšení Páně (dies dominica resurrectionis), jímž týden začínal a kryl se tak s římským týdnem

- románské jazyky v zásadě převzaly latinské názvy dnů, které doplnily církevními svátky (it. sabato, domenica)

- Germáni ponechali Slunce a Měsíc, římské bohy ale nahradili vlastními: Ziu/Tyr (Mars), Wodan (Merkur), Donner (Jupiter), Freya (Venuše); obdobu Saturna neměli, takže se sobota nazývá dle sabatu (Samstag), jako předvečer Slunce (Sonnabend) či Den lázně (Lördag – Skandinávie)