Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




6. Politický, sociální a správní vývoj habsburské monarchie a českých zemí do roku 1848.

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (18.07 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

6. Politický, sociální a správní vývoj habsburské monarchie a českých zemí do roku 1848.

  • Habsburská říše vkročila do 19. století jako společný stát mnoha národů a kulturních společenství. Sestávala se z Rakouských zemí, Českých zemí, polské Haliče, Uherského království, Rakouského Nizozemí, severoitalských provincií a části Balkánského poloostrova. Do roku 1806 náležela část Rakouska a České země do Svaté říše Římské. Od 1818 se tyto části Rakouského císařství staly součástí Německého spolku, kdy císař František I. se stal jeho předsedou (ale de facto pořád bojoval o vliv s Pruskem).

  • Roku 1804 vyhlásil císař František II. Habsburskou monarchii dědičným Rakouským císařstvím a stal se Františkem I. Znakem Rakouského císařství se stal dvouhlavý orel. Císař nebyl zřejmě moc schopný, co se týče reforem, což se ukázalo hlavně po porážkách koalic proti Napoleonovi. Roku 1809, po bitvě u Wagramu, odvolal císař ministra Stadiona a dosadil místo něj knížete Metternicha. Nicméně hospodářská situace Rakouska se rychle horšila a to došlo roku 1811 k bankrotu. Napoleonova prohra roku 1813 u Lipska znamenala pro vyčerpané Rakousko značnou úlevu, významným diplomatickým úspěchem bylo svolání Vídeňského kongresu do Vídně, díky němuž i dostalo Rakousko zpět území ztracená při bojích s Napoleonem, ale byla mu odečtena Belgie.

  • Důležitým mezníkem zmiňovaného roku 1811 bylo i vydání Všeobecného občanského zákoníku, jenž však zůstával určitým hybridem mezi občanským zákoníkem a tradičními feudálními zákony - tzv. „poddaný občan“.

  • Rokem 1814 však poměry v Rakousku „zkameněly“, došlo k ustálení vnitřních poměrů, skončila léta experimentů a reforem a začal systém policejního absolutismu, který trval beze změn zhruba 30 let. Císař totiž tváří v tvář liberalizující se západní Evropě obrátil svůj systém vlády k tradičním hodnotám. Základem uspořádání společnosti měl být dosavadní stavovský systém, přičemž vše bylo maximálně podřízeno císaři. Nastoupila nabobtnalá byrokratická správa, dokonce i Metternich o císaři psal, že nevládl, nýbrž spravoval (úřadoval). Císař František I. se snažil být dobrým, svému lidu blízkým, panovníkem, jeho panovnický dvůr byl jen skromný. Po Vídeňském kongresu, s nástupem absolutistického Františkova systému, plně odumřely i sporé a umírněné projevy veřejného mínění, většina lidí se, za tichého dozoru policie a cenzury, uchýlila do soukromí k rodinnému životu, z toho veřejného se stáhla, a zajímala se o veřejně tolerovanou oblast kulturní (tj. různé zábavy, atd.). Poklid biedermeierského měšťanstva se stal charakteristickým pro střední Evropu v této době, kdy i náznak nespokojenosti byl chápan jako výzva k revoluci.

  • Nejvyšším správním orgánem byla od 1808 Státní rada (/konference) - ta měla na starosti zákonodárství, soudnictví, všeobecnou vnitřní správu, finanční a vojenské záležitosti. Státní rada se sestávala z šéfů jednotlivých komor a kanceláří, kteří měli de facto funkce ministrů, a někdy za ně byli i označováni. Nad ní byla pak (později, od 1814) jako panovníkův užší poradní orgán koncipována Konferenční rada (později Státní konference). Nejmocnějším císařovým ministrem byl Klemens Metternich. Oba zmiňované orgány správy byly hlavně poradní, nejvyšší rozhodnutí si ponechával císař osobně.

  • Nejvyšší správní jednotky v říši byla zemská gubernia, spravující záležitosti politické, daňové a hospodářské. V čele českého gubernia byl nejvyšší purkrabí, v čele moravskoslezského zemský hejtman. Nižšími správními jednotkami byly krajské úřady. Záležitosti Českých zemí spravovala do roku 1848 Česká a rakouská dvorská kancelář, určitými samosprávnými orgány pak byly klasické zemské sněmy, ze zástupců šlechty, duchovenstva a královských měst. Tyto sněmy měly však práva značně omezená, nadto kvůli struktuře zastoupení na sněmu zůstala drtivá většina obyvatelstva zcela vyřazena z politického života.

  • Nové politické události pro Rakouské císařství přinesl až revoluční rok 1830, kdy v Evropě opět zazněly hlasy dovolávající se občanských svobod. V samotném Rakousku se sice nic nestalo, ale předmětem diskuzí lidí se začaly více stávat politické události v Evropě, svobody a práva „poddaných občanů“ a diskuze o politickém zřízení Rakouska. Tuto skutečnost si brzy začala uvědomovat i monarchistická elita.

  • Roku 1835 zemřel císař a na trůn nastoupil Ferdinand I. Za jeho vlády začaly v monarchii krystalizovat 3 zásadní problémy stávajícího systému. Prvním bylo klasické volání po ústavě a občanských svobodách, druhým nebezpečím pro systém byla otázka nacionální - znatelně sílila národní hnutí, především v Itálii a Uhrách. Dalším problémem byla otázka sociální, kdy dělníků bylo v pomalu rostoucích průmyslových centrech zatím málo, avšak hrozivější důsledky mohla mít případná nespokojenost stále podrobeného venkovského obyvatelstva, kdy feudální dávky a povinnosti chápala většina poddaných jako nespravedlivé a ponižující závazky. Ferdinand byl zřejmě duševně mírně opožděnější, nebyl tudíž schopen, obzvlášť v narůstající situaci, plně efektivně vládnout.

  • Od 40. let se český národní program začal přetavovat v program politický, v Pražských novinách hájil K. Havlíček austroslavismus, český jazyk se stal nástrojem politickým. V těchto letech významně vzrostla i aktivita zemského sněmu.

Témata, do kterých materiál patří