8A - Rok 1848 v českých zemích a v Evropě. Specifika hnutí a programů. Výsledky a důsledky revolučních pokusů.

V červnu 1848 se konal Slovanský sjezd. Ten měl být protiváhou Frankufrtského sněmu. Účastnili se ho rakouští Slované, Poláci a Rusové. Jednali o vztazích mezi Slovany a mezi Slovany a Němci. Jednoznačně odmítli připojení k Německé říši. 12. června 1848 se konala sbratřovací mše na Koňském trhu; účastníci šli Celetnou ulicí (tam bylo vojenské velitelství, i gen. Windischgrätz (ten vyvolával napětí svými provokacemi – vojenskými přehlídkami). V Celetné došlo ke srážce s vojáky generála Windischgrätze a k vypuknutí Pražského červnového povstání (12. – 18. 6. 1848). „Svatodušní bouře“. Probíhalo formou boje na barikádách ve Starém Městě. Centrem vzbouřenců bylo Klementinum => hlavními účastníky byli studenti a mladí dělníci. Venkov se snažil pomoci, ale do Prahy se nedostal (brány vojensky obsazeny). Projevila se také nejednota (liberálové měli strach z Windischgrätze, nesouhlasili s povstáním, chtěli vyjednávat; v povstání viděli neštěstí, protože zabránilo dalšímu vyjednávání). 16. června byla Praha bombardována a Windischgrätz vyzval ke kapitulaci do 48 hodin (18. června se tak stalo). Padlo asi 43 povstalců. Byl vyhlášen stav obležení, docházelo k zatýkání a k věznění bez soudů, vojska dohlížela nad vším. V Čechách byla poražena revoluce jako první.

7. září 1848 bylo zrušeno poddanství (robota) za výkup. Návrh podal poslanec Hans Kudlich To bylo velmi oslavováno (ještě nyní – svatováclavské posvícení).

Na podzim Rakousko připravuje úder proti Maďarům (využívalo spory, které měli se Slováky – Maďarská vláda odmítla Žiadosti). Slováci vytvořili dobrovolnické sbory na prosazení svých požadavků. Vídeň je použila v boji proti Maďarsku, za to slibovala uznání požadavků.

6. října došlo k povstání ve Vídni (proti Windischgrätzovu zásahu proti Maďarsku) – císařský dvůr uprchl do Olomouce, Vídeň opustil i ústavodárný sněm (utekl do Kroměříže). V listopadu 1848 bylo povstání poraženo, byl vyhlášen výjimečný stav a teror. V říjnu 1848 nastoupila nová vláda v čele s knížetem Felixem Schwarzenbergem – program vlády se naoko hlásil k pincipům ústavnosti, rozhodující moc měl ale panovník. Schwarzenberg přesto nebyl konzervativem Metternichova formátu a uznával potřebu dílčích změn. V prosinci 1848 odstoupil dosavadní panovník, na jeho místo nastoupil tehdy osmnáctiletý František Josef I., který zaujímal ostře protirevoluční stanovisko, snažil se revoluci zlikvidovat. Na začátku roku 1849 Maďaři vyhlásili samostatnou republiku a 14. 4. 1849 sesadili Habsburky z uherského trůnu. V březnu byl násilně rozehnán Kroměřížský sněm a panovník vydal tzv. „Stadionovu ústavu, byla oktrojovaná“, která zachovávala centralizovanou moc a vysoký volební census. V této době byla též poražena Itálie (Benátsko a Lombardie zůstaly v rukou Rakouska). V květnu 1849 bylo v Praze odhaleno Májové spiknutí – radikálové připravovali ozbrojené povstání. 60 účastníků bylo zatčeno (Arnold, Sabina, Frič), bylo vydáno 25 rozsudků smrti (ty však nebyly vykonány) => nakonec byli amnestováni.