A2.......................................................................................zrevidováno

A2) Prameny práva za republiky

1. Ius civile - obyčejová pravidla, královské zákony, foedus, Z12D, pontifikální interpretace, komiciální legislativa, senatus consulta a jurisprudence

2. Ius honorarium - edikt městského praetora (praetor urbanus) a edikty kurulských aedilů

3. Ius gentium - edikt cizineckého praetora a edikty místodržících v provinciích (praesides provinciarum)

Ius civile

právní obyčej (consuetudo, též mos nebo mores maiorum)

• před vznikem státu nepsané normy, sakrální charakter (hl.sankce)

• nejtěsnější spojení s náboženskými představami – považovali se za pravidla bohy daná

• proto prvními právními znalci kněží – pontifikové

• význam i po sepsání Z12D, ten sepsáním jen pravidel sporných

• hl.právo veřejné (římská republikánská ústava je vlastně též nepsaným obyčejovým právem)

• svůj význam i za císařství (zejména v provinciích)

královské zákony (leges regiae)

• zprávy o nich jen legendy  přenášení republikánské legislativní zkušenosti do minulých dob

• pravděpodobně vyjasňování nepřesností v obyčejovém právu, či potvrzování platnosti určitého pravidla

• Ius civile Papirianum – sbírka , údajně sepsal pontifex maximus Papirius za vlády Tarquinia Superba, ale pravděpodobně podvrh sepsaný až za republiky

• nikdy ale nebyly zrušeny, tudíž platí i nadále v císařství

foedus

• smlouva mezi samostatnými subjekty práva, ale ne v tom kontraktním smyslu

• např. mezinárodní smlouva:

• smlouva, kterou byl barbarům přiznáván status smluvně vázaných spojenců – foederátů

• smlouva se realizovala buď tak, že se barbaři zavázali z vnější strany hranic bránit římské území a dostávali za to každoročně potraviny i peníze nebo na tomto základě mohli získat půdu na římském území a na oplátku podporovali Řím vojenskými jednotkami

• např. smlouva mezi otci rodiny (pater familias):

• hl. ve starším období – různá ujednání mezi patery familias vtělená do smlouvy

Zákon dvanácti desek (Lex duodecim tabularum)

• sepsáno v polovině 5.st. př.n.l. , byl velmi populární a oblíbený

• první kodifikace – soupis řimskeho prava, vystaven na foru

• nikdy ho nezrušili, formálně vzato platí dodnes

• je obsažen i v justinianske kodifikaci, Gaius k němu napsal komentář

• hlavni pramen poznani archaickeho řimskeho prava

• v původni podobě se nedochoval, byl zničen Gally, Řimane ho neobnovili

• mame k dispozici jeho rekonstrukci (dokonce 13 desek, na posledni jsou fragmenty, ktere nedokažeme zařadit)

• nejznáměnší Schollova rekontrukce 1866, zachováno cca 100 citací, nevíme však, jaká je to část původní sbírky

• je v něm obsaženo nejdůležitějši zvykove řimske pravo, předevšim ty normy, ktere byly nějak sporne či nejasne

• vznik jako kompromis mezi patriciji a plebeji, kteří se dožadovali písemné fixace obyčejových norem

• sepsání jako obrana proti svévolnému výkladu

• 10-členná komise decemvirů

  • zvolena lidovým shromážděním na 1 rok

  • soustředila veškerou politickou moc ve státě (jiné magistratury tento rok nefungovaly)

  • komise pracovala velmi rychle, roce zpracovali 10 kodifikovaných tabulí předloženo ke schválení 10 tabulí zkodifikovaných obyčejových norem

  • zápis se líbíl, bylo byl viditelně neúplný a mnoho ustanovení chybělo, decemvirové znovu zvoleni sepsány 2 tabule s doplňky