A2.......................................................................................zrevidováno

1. jednání na lidovém shromáždění

1. recitatio legis – navrhovatel přečetl text osnovy, po zahajovacích ceremoniich

2. hlasování – podle centurií n. tribuí, rozhodovala prostá většina

   • diskuze se nepřipouští, buď je osnova schválena, nebo zamítnuta

   • škrty nebo změny v textu nepříchází v úvahu

1. renuntiatio – předsedající úředník oznámil výsledek hlasování - legislativní akt ukončen

 tendence spojovat nepopulární opatření s populárními 98 př.n.l. lex Caecilia Didia – zákon má být monotematický a nesmí spojovat různá ustanovení v jeden celek (smíšený zákon - lex satura)

• zákon nabýval ihned platnosti a obvykle i účinnosti (pokud nebyla stanovena lhůta odkladu – vacatio legis)

• zákony nevyžadovaly zvláštní formu publikace, protože se projednávaly před shromážděním občanů

• recitace osnovy považována za dostatečné obeznámení

• jména zákonů – podle gentilního jména navrhovatele (popř.navrhovatelů) – př .Ciceronův zákon = lex Tullia

• schválené zákony – vyrývány na kovové desky, ukládány kvestory do archívu, něco se zachovalo dodnes

republikánské zákony – 3 části:

1. praescriptio

   • v čele textu

   • různá technická data

   • datum přijetí; jméno navrhovatele; označení centurie/tribue, která pro zákon hlasovala jako první; jméno občana, který v té centurii/tribui, prvý pro zákon odevzdal svůj hlas

2. rogatio

   • vlastní ustanovení

3. sanctio

   • sankce

   • upravovala postup proti tomu, kdo příkazy či zákazy zákona poruší

   1. leges imperfectae – chyběla sankce, mezeru doplňovala soudní praxe (obv.praetor ve stadiu in iure)

   2. leges minus quam perfectae – prohlašovaly jednání proti zákonu za trestné, ale jinak platné

   3. leges perfectae – jednání proti zákonu je nejen trestné, ale i neplatné, zákony dokonalé

   • platí zásada lex posterior derogat priori (zákon pozdější ruší zákon starší)

   • plebiscita mohli navrhovat tribunové lidu a plebejští aedilové, v posledních stoletích označovány jako „zákony“ a svým počtem leges předčily

senát

• sborový orgán rodových stařešinů - za vlády králů byl obsazován náčelníky jednotlivých římských rodů

• sborový orgán bývalých státních úředníků - postupem času převládl princip obsazování

• podmínkou člneství se stalo úspěšné ukončení magistratury

• členové nebyli voleni, ale doživotně obsazováni

• členem se mohl stát ten, kdo byl zapsán v senátorském seznamu – album senatorum

• zpočátku zapisováni pouze patriciové, od 312 př.n.l zapisováni i plebejové (lex Ovinia, Oviniův zákon)

• poradní orgán řimskych uředníků, vedlejší, pomocné postavení (podle nepsané římské ústavy)

• měl ale rozsahle pravomoci

• sprava statni financi a kontrola s jeho hospodařenim, vedl zahranični politicka jednani

• organizovani a sprava provincii, ovládal římskou armádu, náboženské otázky (výsadní postavení ve věcech kultu)

• stabilní orgán, narozdíl od obměňovaných magistratur či pasivních, zkorumpovaných shromážděních

• běžně měl 300 členů, později se počet zvyšuje na 600 a pak i na 1000, za Augusta omezen na 600

• pro přijetí neexistoval věkový cenzus, členem mohl být každý nejlepší