A2.......................................................................................zrevidováno

senatus consulta - (SC, usneseni senatu)

• měla charakter doporučeni pro magistraty a shromažděni, pak uvaděli do praxe

• neměla silu zakona

• senát disponoval statnim majetkem, staly se na něm komicia i magistratury závislé

• tykala se hlavně zahraničněpolitickych otazek

republikánská jurisprudence

• za republiky ale pouze „nepřímým“ pramenem práva

• názory právníků nebyly závazné přímo, jen ovlivňovaly magistráty při tvorbě návrhů zákonů

• právníci spolupracovali při tvorbě ediktů

• 4. a 3.st.př.n.l. pěstování právnictví jako tajná věda pontifiků

• plebejům se podařilo proniknout do kolegia pontifiků

• první plebejský pontifex maximus Tiberius Coruncanius dával veřejně právní rady

• dochází rozšíření právnictví jako světské vědy

• pro římské právníky charakteristické sepjetí s praxí – jejich činností

• jejich činnost charakterizována slovy:

1. agere (hnát, pohánět, žalovat)

• rady a pokyny stranám, jak postupovat na soudě

• jaké formality dodržovat, jak formulovat nároky nebo námitky  zvl.důležité za legisakčního procesu, za formulového procesu vyžadovala poradce spíše bohatost forem a různých procesních úkonů

1. cavere (varovat se, dát si pozor)

• činnost právníků, která měla předcházet kolizím a konfliktům

• pokyny, co dodržovat při mimosoudním jednání

• právní věda, zabývající se těmito problémy  kautelární jurisprudence

1. respondere (udílet dobrá zdání)

• podávat výklad sporných otázek, interpretovat texty zákonů

• zaujímat stanovisko k aplikaci konkrétních zákonných textů

• nejvíc připomíná činnost moderních advokátů

• vědecká práce - dodatečně vyrůstala z praxe

• nejstarší formy vědecké práce  okomentované sbírky případů z praxe

• později se z konkrétních případů preparovaly obecné zásady, principy a základní pravidla

• regulární jurisprudence (právní pravidlo - regula)

• od 2.st. př.n.l. – opravdová vědecká literatura – snaha třídit a syntetizovat materiál

• dílo právníka Quinta Mucia Scaevoly - zpracování římského civilního práva v 18 knihách

Ius honorarium

• 367 př.n.l. – lex Licinia Sextia - zákon Liciniův a Sextiův – zřízen nový úřad praetora

• praetor postaven po boku konsulů jako collega minor (menší kolega)

• rozvoj římského práva soukromého byl realizován ve formách ,,protiústavních“

• platilo, že jediným řádným zákonodárcem jsou lidová shromáždění a řádné zákony na shromážděních schválené

• většina norem Římského práva soukromého má svůj původ v soudní praxi a ediktání činnosti praetorů a kur.aedilů

• zpočatku byl praetor vazan striktně zakonem (vazan formalismem legisakčniho procesu),

• s pokračujicim vyvojem řimske společnosti se však ukazovaly normy civilniho pr. jako nepružně, zastarale,nespravedlive

• praetor začal vytvařet právo v ramci soukromeho soudniho řizeni, a to v jeho prvni časti - in iure

• jeho tvořive činnosti pomohlo i vydani lex Aebutia, který se uzakoňoval neformalní a pružný formulový proces

• praetor zvažil, zda narok žalobce je legalni (ma oporu v zakoně) a zda namitky žalovaneho jsou závažné

• v rámci svého imperia praetor dovoloval řizeni i tam, kde oporu v zakoně neměl

• v rámci svhé imperia praetor zamital řízení, kde se zakonna norma přežila

• při posuzovani ho vedla aequitas - smysl pro vyšši spravedlnost a prosazovani obecneho prospěchu

• právo, jeho činností vytvořené nechápáno jako zcela protikladné ius civile, spiše jeho doplnění, opravení

• činil tak s rizikem intercesse - obžaloby ze zneužití moci

• v ediktech se tak hromadila masa prav, ktere dostali nazev ius praetorium - ius honorarium

• při sve pravotvorne činnosti praetor spolupracoval s profesionalnimi znalci prava

• praetorske vyhlašky – stylizace a koncepce - jsou tudiž dilem republikanske jurisprudence