Znovuobjevení antiky a opakované návraty k ní
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Znovuobjevení antiky a opakované návraty k ní
a) Zájem o vrcholná období antiky (antika jako vzdálený ideální model)
V evropských kulturních dějinách se v této pozici ocitla řecko-římská antika. Počínaje raným humanismem vzhlížely celé generace badatelů, filozofů i laiků k antice jako k nedostižnému vzoru. Sen o antice byl tak intenzivní, že dal vzniknout dvěma výrazným kulturním epochám: renesanci a klasicismu, přičemž zapůsobil na řadu dalších směrů.
Antika jako vzdálený a ideální model:
renesance 9. a 10. století (karolínská a otonská) - úsilí o jednotný kulturní jazyk (latina), rozvoj školství (skriptoria a knihovny), úsilí o vytvoření nové římské říše (Karel Veliký, Ota III. - renovatio imperii)
renesance 12. století - důraz na vzdělání (předpoklad politické a církevní kariéry), vznik univerzit - latina: literatura římských klasiků: Aristoteles, Cicero, Seneca (zájem především o jejich formu a stylistiku), zdůrazněna též filozofická reflexe některých autorů - proud dialekticko-scholastický
renesance 13. - 16. století (It. renesance a zaalpská renesance)
It: zájem o ant. literaturu, historii, vědy, latinu, polit. snahy - znovusjednocení It.
Zaalpská renesance: argumentace pro vlastní reformační problémy
4. 18. století: zájem o demokracii - změna jejího chápání. Zatímco se Aristoteles snažil
od demokracie distancovat, moderní teoretikové hledají způsob jak legitimizovat
existující režimy - formy vlády elity - jako demokratické. Důvod tohoto rozdílu
spočívá v tom, že se během 19. sol. Hodnocené demokracie přesunulo z negativního
na pozitivní. Tento fakt byl ovlivněn industrializací, masovým vzděláváním, ...
b) Zájem o úpadková období ( zejména ve 20. stol. - problémy postmoderní společnosti)
Lubor Kysučan - zamyšlení nad vztahem úpadkového období a postmoderny. Hledání analogií, katastrofických scénářů x naděje na zrození něčeho jiného.
3 dimenze civilizace: biologicko-technická, kulturní, duchovní (dnes i na konci římské říše převažuje první složka nad ostatními. V římské říši vzniklo křesťanství, které znamenalo pokračování římské říše - a co dnes? co bude obrodnou silou? - alternativní proudy?
Obecné shodné rysy postmoderní společnosti a úpadkové římské společnosti:
morální relativismus
xenofobie
konzumnost společnosti a kultury (helénismus a dnešní kýč)
hledání úniku: příroda
Paul Johnson: Dějiny 20. století: Pokud padl Řím, může kdy nějaká civilizace obstát?
Ekonomické analogie s Římem:
otevřenost ekonomiky (jedna oblast se stává závislou na druhé)
otevřenost společenská
otevřenost vzdělání
Lubor Kysušan: Devět zastavení na konci starověku a druhého tisíciletí. Olomouc 1997.
Pozoruhodné analogie mezi současným vývojem a vývojem na konci starověku.
Shody jsou skutečně až děsivé. Hledá východisko z krize poučen vývojem v