Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Historismus v krizi a mladší historická škola

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (18.58 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Krize historismu

Myšlenku o krizi historismu vyslovil na přelomu 19. a 20. století Ernst Troeltsch. Dosavadní historické bádání podle něho odhalilo relativnost všech hodnot a odkrylo absenci jakéhokoliv smyslu bytí. Vzniklo tak přesvědčení, že předmět historie je třeba rozšířit o studium společnosti, hospodářství a kultury. Historická věda měla těsněji spolupracovat s empirickými sociálními vědami. Zásadní teoretické předpoklady historismu nebyly zpochybněny:

  1. historie má zůstat profesionální disciplínou

  2. historie má být chápána jako věda

Hlavním předmětem diskuse se staly Německé dějiny od Karla Lamprechta (1856-1915).

Lamprecht tvrdil, že historická věda musí nahradit dosavadní deskriptivní metodu metodou genetickou. Byl nejvýraznějším představitelem pozitivismu jak jej chápal August Comte. Jako první se začal soustavně věnovat hospodářským a sociálním dějinám, chtěl pochopit život určitého společenství v celé jeho šíři a úplnosti. Historiografie si má všímat masových či hromadných jevů a od toho se odvinul spor o nomotetické a idiografické pojetí historie (idiografické hlásá, že si máme všímat jenom konkrétního). Historická věda se měla vyrovnat systematickým sociálním vědám. Historie měla rozšířit zájem o všechny složky života společnosti a všechny vrstvy obyvatelstva. Lamprecht ovšem užívá pojem národního ducha, který přetrvává nezměněn po celé věky, a ten tento pojem je velmi nevědecký, neopírá se o sociálněvědní výzkum a patří kamsi do oblasti romantických představ. Proto se Lamprecht dostal pod kritiku Maxe Webera. Ještě dále šel jiný sociolog Emile Durkheim, který v Kurzu společenské vědy odepřel historii statut vědy, neboť se zabývá pouze jedinečnými jevy a tudíž neusiluje o formulování obecných, empiricky ověřitelných tezí, které představují jádro vědeckého postupu a vědeckého způsobu myšlení. Historie měla být pouze pomocnou vědou dodávající potřebné údaje sociologii.

Navzdory tomu všemu, „noví historikové“ zůstali věrni předpokladu „starých historiků“, že podmínkou vědeckého dějepisectví je kritické zpracování pramenů, chápali dějiny jako jednotný proces (mnohdy spolu s teorií pokroku), který se ubírá stále kupředu a i nadále dosti selektovali v dějinách (např. černošské obyvatelstvo zůstalo vyloučeno z pojetí americké demokracie).

Mladší historická škola národního hospodářství

Vycházela z klasického historismu. Hlavním představitelem Gustav Schmoller. Je to první pokus o historické studium problémů, které přinesla průmyslová revoluce. Předpoklady výzkumu:

  1. Hospodářství se neřídilo univerzálně platnými zákonitostmi, nýbrž hospodářství se rozvíjelo individuálně v každém prostoru v souvislosti s hodnotami a rozvojem institucí (tj. opačný názor než má klasická politická ekonomie!)

  2. Důraz klade na ústřední úlohu státu.

  3. Důraz na studium archívních pramenů.

  4. Poukazuje na nutnost integrace dělnictva do německého národního státu.

Témata, do kterých materiál patří