23. Pozdní období římského císařství - dominát. Období od Diocletiana po rozdělení římské říše - základní teze

ŘÍM

23. Pozdní období římského císařství – dominát. Období od Diocletiana po rozdělení římské říše

Základní teze:

1. datace a vysvětlení pojmu dominát:

• datace: 284-476 n. l.,

• pojem je odvozen od latinského slova dominus (pán), císař měl mocenské postavení srovnatelné s pravomocí pána nad svými otroky, císař byl také deus (bůh), a to už i za svého života, vyžadoval prokazování božských poct, dominus et deus (pán a bůh),

• tomuto období se také říká pozdní doba římského císařství,

1. základní charakteristika období:

• císař byl absolutním vládcem (absolutistická monarchie), vydával zákony, měl nejvyšší vládní i soudní pravomoc a sám také jako vrchní velitel branných sil rozhodoval o válce a míru,

• přístup k němu měl pouze privilegovaný okruh osob, které se musely císaři klanět, z východu bylo převzato pokleknutí před panovníkem a políbení jeho oděvu, odznaky císařské moci se především staly nachové roucho a královský diadém, z něhož později vznikla koruna,

1. základní charakteristika doby vlády Diocletiana (284-305 n. l.):

• za své vlády uskutečnil řadu důležitých reforem, které měly vyřešit problémy římské říše, neboť ta procházela ve 3. století obdobím krize, některá opatření Diocletiana se však ukázala jako krátkodobá a zásadní problémy impéria nevyřešila,

• tetrarchie (vláda čtyř panovníků): příčinou jejího vzniku se stala velká územní rozloha římské říše a neschopnost jediného císaře spravovat tak obrovské území, měla také vyřešit potíže s nástupnictvím císařů, po smrti Diocletiana se však tento systém rozpadl,

• Diocletianus si vybral za své spoluvládce další tři panovníky, z celkem čtyř císařů měli dva hodnost Augusta (Diocletianus, Maximianus), dva nižší hodnost Caesara (Galerius, Consantius Chlorus), po smrti Augustů měli na trůn automaticky nastoupit Caesarové a opět si vybrat další dva spoluvládce,

• Diocletianus a Galerius spravovali východní část římské říše, jejich sídly se stala maloasijská Niomédie a v případě Maximiana Mediolanum (dnešní Milán), další dva císaři západní část (Galerius – Sirmium na území dnešního Srbska, Constantius Chlorus – Augusta Treverorum, dnešní Trevír v Německu),

• správní reformy: jejich příčinou se rovněž stala obrovská územní rozloha říše a dále nutnost oddělit od sebe civilní a vojenskou moc jednotlivých úředníků, aby nedocházelo k nadbytečné koncentraci moci v rukou jednotlivých osob,

• administrativní rozdělení římské říše: prefektury, diecéze, provincie, města,

• prefektury: vznikly čtyři, Gallie, Itálie, Illyricum, Oriens, členily se na diecéze, těch bylo nejprve vytvořeno 12, později existovalo 15 diecézí, stranou diecézí stalo město Řím, které spravoval městský prefekt, úředník se stejným titulem řídil i později založené město Constantinopolis, provincie: došlo k zvětšení jejich dosavadního počtu a k zmenšení územního rozsahu, během 4. a 5. století vzniklo asi 120 provincií v čele se správci, ve městech fungovala obdobná správní struktura jako v předcházející době,

• vojenská reforma: příčinou její realizace se stala nutnost rozdělení dosavadních legií na menší jednotky a snaha lépe organizovat obranu říše, legie měly už pouze 1000 mužů a vojsko bylo rozděleno na stálé jednotky působící v jednotlivých provinciích, zejména na hranicích (limitanei – limes), a na pohyblivé vojenské sbory přesouvané v době nebezpečí do ohrožených oblastí impéria (comitatenses), v armádě vzrůstal počet vojáků pomocných oddílů (auxilia) tvořených barbary, docházelo k barbarizaci římské armády,

• daňová reforma: její příčinou byly problémy s vybíráním daní a nutnost vydržovat rozsáhlý císařský byrokratický aparát a vojsko, výše pravidelně vybírané naturální daně byla stanovena podle rozlohy pozemků a podle výnosnosti půdy nebo počtu dobytka, za vybírání daně ručili curiálové (členové městské rady, curia),

• finanční reformy: mincovní - vzhledem ke klesajícímu obsahu drahých kovů v římských mincích zavedl císař hodnotnou měnu, byly raženy zlaté (nom. sg. aureus) a další hodnotné mince, brzy však začalo znovu docházet ke stejným problémům, edikt o maximálních cenách a mzdách – v důsledku rostoucí inflace byly stanoveny nejvyšší přípustné ceny zboží a služeb a také mzdy v jednotlivých profesích, ale edikt nebyl v podstatě dodržován,

• Diocletianova náboženská opatření: do této doby největší pronásledování křesťanů, jeho cílem se stalo zejména odstranit dosavadní přívržence křesťanství na císařském dvoře a ve vysokých hodnostech v armádě a připravit církev o narůstající majetek, čtyři edikty proti křesťanům se nakonec minuly účinkem, protože křesťanská církev měla jednotnou organizaci a počet křesťanů také stále narůstal,

• po dobrovolné abdikaci Diocletiana došlo k soupeření o moc mezi jeho nástupci, z nichž nakonec po bojích zejména mezi Constantinem a Liciniem (rozhodující bitva u Mulvijského mostu v Římě roku 312) vzešel znovu jediný vládce říše Constantinus,