13. Pozitivní a negativní projevy globalizace a její kořeny

13. Globalizace

Globalizace (z angl. global, celosvětový) je dlouhodobý ekonomický, kulturní a politický proces, který rozšiřuje, prohlubuje a urychluje pohyb zboží, lidí i myšlenek přes hranice států a kontinentů. MMF uvádí jako čtyři hlavní aspekty globalizace:

1. mezinárodní obchod.

2. pohyb investic a kapitálu,

3. migraci osob a

4. šíření znalostí.

Globalizace navázala na předchozí dálkový obchod, na koloniální expanzi evropských zemí a na působení křesťanských misionářů mimo Evropu. Vynálezy železnice, parních lodí a telegrafu kolem poloviny 19. století proces silně urychlily, takže už v období 1850-1913 vznikaly světové trhy, z Evropy emigrovalo přes 50 milionů lidí a objem mezinárodního obchodu rostl až o 4 % ročně. Nový impulz dostala globalizace po roce 1945, kdy vznikl Mezinárodní měnový fond, Světová banka a mezinárodní organizace pro obchod GATT/WTO. Rozvoj letecké i námořní dopravy, zdokonalení komunikací a vznik internetu se podílely na další vlně integrace, provázené globální kulturou a životním stylem. Přesto se velké části lidstva na těchto vymoženostech nemohly podílet, takže nerovnosti mezi bohatými a chudými společnostmi dále rostou. Díky těmto rozdílům mohou mít podobné procesy v různých částech světa velmi rozdílné důsledky (např. zavádění volného trhu).

Pokusy o vymezení

Britský sociolog Roland Robertson definoval roku 1992 globalizaci jako "stlačování světa a stále sílící vědomí světa jako jednoho celku" Podle hojně citované studie DHL je globalizace "proměna prostorové organizace společenských vztahů a transakcí", a to vzhledem ke čtyřem hlavním rysům: rozsahu, intenzity, rychlosti a dopadu. Francouzský filosof Jacques Derrida proti pojmu globalizace namítal, že to není jev zeměpisný (přesněji fyzickogeografický), takže se netýká globu, nýbrž lidského světa, společenského a kulturního, a proto navrhl pojem "mondializace" (z franc. monde, svět).

Historie globalizace

Ačkoliv největší rozvoj globalizace započal v 19. století, historické události předcházely tento rozvoj již od dob starověku.

Nejranější vývoj

Fáze v historii vývoje globalizace probíhající do počátku 17. století se bere jako její nejranější období. Globalizace v tomto období má 3 základní charakteristiky – a sice kontakt a myšlenková výměna mezi Západními státy a entitami a státy Východními. Druhým motivem je limitace vzdálenosti – interakce mezi státy neprobíhala v globálním měřítku, ale v lokálních oblastech – v Asii, Severní Africe, Blízkém východě a v Evropě. V tomto raném období bylo velmi obtížné udržovat vztahy se státy, které nebyly v geografické blízkosti. Třetí charakteristikou rané globalizace je motiv vzájemné provázanosti a stability. Státy, které nejsou na sobě vzájemně závislé se zároveň nemůžou ovlivňovat. Tento fakt byl hybnou silou globalizace – pokud by všechny státy byly nezávislé a soběstačné v produkci a přírodních zdrojích, tak by globalizace nemohla nastat.