Křesťanské misie v 15. a 16. století

Misie v 15. a 16.stol.

Střední a Jižní Amerika

Už při prvních velkých zámořských plavbách vstupují na paluby lodí také misionáři, např. dominikán Bartolomeo cestoval s Kolumbem a vedl misie na San Salvadoru. Na druhé Kolumbově výpravě bylo už 12 mnichů s misijními úkoly, také ve výpravách Fernanda Cortéze mezi Aztéky, Francesca Pizzara a Diega Almara mezi Inky v Peru, ani u Magalhaese, Vascy da Gamy nechyběli misionáři. Jejich cesty měly dva záměry:

1.přinést světlo evangelia objeveným národům

2.navázat kontakt s křesťanskými církvemi, o kterých se domnívali, že existují

První misionáři bylo františkáni, dominikáni a augustiniáni, jezuité přijeli až v r.1572. Jedním z prvních františkánů v Mexiku byl Bernard de Sahagun, který shromáždil kolem sebe skupinu domorodců, naučil se jejich řeči a je naučil své řeči a latinu. S jejich pomocí provedl průzkum náboženství, zvyků, zákonů, flóry a fauny Mexika. Byla to téměř moderní etnografická práce, která vyšla až po jeho smrti. Misionáři na tuto publikaci nečekali a pracovali metodou the clean sweep – tzn. dočista likvidovali starý způsob života, konvertité se ho měli úplně vzdát. Misionáři se zaměřovali hlavně na malé děti, ale křest byl udělován i dospělým. Domorodci projevovali málo odporu vůči španělským a portugalským dobyvatelům, ale občas k povstání Indiánů došlo. Příčinou nebylo chování misionářů, ale jednání kolonistů, kteří vymáhali na Indiánech podle zákona „encomienda“ daň nebo práci. Na oplátku jim měla být poskytnuta ochrana a vyučování v křesťanské víře, ale tento systém se uplatňoval nedůsledně kvůli chamtivosti kolonizátorů. Např. existuje zmínka o tom, že jeden z kleriků žádal Pizarra, aby zastavil proces likvidování Indiánů a aby dohlédl na to, aby jim bylo poskytováno křesťanské vyučování. Pizarro prý odpověděl ve smyslu, že tady kvůli něčemu takovému nepřišel, že je tam proto, aby jim sebral jejich zlato. Životní podmínky Indiánů byly neúnosně tvrdé a celá populace začala vymírat.

V době největšího útisku měli Indiáni mezi Evropany dva velké obhájce, byl to dominikán Antonio Montesinos, který ve svém kázání (r. 1511) před vánočním Božím hodem vypočítával hříchy bílého muže proti rudochům. Jeho dílo převzal Bartolomeo de Las Casas, který si poté, co žil jako kolonisté, uvědomil příkoří, která jsou Indiánům činěna. Jeho vlivem císař Karel V. vyhlásil nové zákony, které rušily encomiendum a uznávaly Indiánům základní lidská práva.

Pravidla duchovní péče o Indiány byla stanovena na koncilech, např. stanovily udělování svátostí (křtu, manželství a pokání) nebo katechismové vyučování a veřejnou bohoslužbu; zakazovaly pronést vyznání víry prostřednictvím tlumočníka, což nutilo misionáře naučit se místní řeč.