A12......................................................................................zrevidováno

A12) Vývoj a charakter římského civilního procesu

Vývoj a organizace

Svémoc

• hrála důležitou roli v předstátních společnostech - v Římě  boj proti svémoci po celou dobu republiky:

Juliův zákon o soukromém násilí

• vydán za Caesara n. Oktaviána – první zákon potírající svémocné jednání v obecné podobě

• prohlásil každé soukromé násilí za trestný čin, projednáváno trestními soudy (iudicia publica),

• trestem je konfiskace 1/3 majetku odsouzeného

Zákon 12 desek

• omezení svémoci, přesně stanoveno za jakých podmínek lze svémoc použít

• proti zloději dopadenému při činu: dovoleno zloděje zabít

• zloděj, bude-li chycen v noci (fur nocturnus)

• zloděj, bude-li se ve dne bránit se zbraní v ruce

• zároveň povinnost volat o pomoc a s přivoláním svědků

Praetorské interdikty

• v mezních situacích svémoc připouštěly (vim vi repellere licet – násilí je možné odporovat násilím)

• při držebních sporech zabraňovaly těm, kdo měli na své straně právo, aby je vlastní silou prosazovali

Svémoc připuštěna jen v případech (za republiky):

• nutné obrany

• nouze

• tvrdošíjného odporu protivníka dostavit se před soud

Soudy v oblasti soukromých práv

• projednávaly jen ty případy, které oprávnění na soud vznesli (zásada: kde není žalobce, není soudce)

• oprávnění žalovat měli obvykle poškození

• u některých žalob mohl žalovat každý občan (actiones populares)

• soudy samy bez úřední povinnosti zásadně nikoho nechránily

1. akusační princip – zásada obžalovací

• řízení na soudě pouze z iniciativy soukromé osoby

1. inkviziční princip – zásada vyšetřovací

• iniciativa ke stíhání pachatele vychází od orgánu státu (resp. církve)

• charakteristický pro trestní právo

• žalobce = actor

• žalovaný = reus

• projednávání nároku na soudě – upravováno speciálními předpisy

• od okamžiku, kdy žalobce (actor) podává žalobu (actio, petitio, vindicatio, querella, condoctio) – po odsouzení/osvobození žalovaného (reus) – rozsudek (sententia) = konec řízení

Římské soudy a jejich organizace

• nositelem soudní pravomoci – jurisdikce (iurisdictio)

1. v nejstarší době:

• králové

1. za republiky:

• 2 konsulové (původně sami)

• městský praetor – 367 př.nl. , jako speciální orgán pro soudní správu a výkon jurisdikce

• kurulští aedilové – soudnictví v záležitostech trhových

• praetor cizinecký – 242 př.nl., jurisdikce ve sporech cizinců či cizinců a římských občanů

• soudní praefektové – ti se vysílali do měst, která byla středisky soudů na venkově

• duumvirové, quatuorvirové - koncem republiky ve městech ustanoveny stálé orgány

• praesides –správcové, soudí v provinciích, někdy zastoupeni nižšími úředníky (quaestores, legati iuridici)

1. za císařství

• císař - nejvyšší soudní moc

• zpravidla pověřoval jurisdikcí své úředníky: praetory, praefekty, bývalé konsuly

• za dominátu přešla soudní moc na tyto delegované soudce úplně