A12......................................................................................zrevidováno

uváděla právní důvody vzniku žalovaného závazku

v případě, že žalobní nárok (intence) je formulován neurčitě, protože pevný objem rozsudku se má stanovit až po detailním jednání soudním – aby iudex netápal v nejistotě

obvyklá zejména v žalobách bonae fidei

měla alternativní formulaci, záleželo, jestli bylo žalobní tvrzení pravdivé nebo nepravdivé

a) bylo-li žalobní tvrzení pravdivé, měl soudce žalovaného odsoudit

b) bylo-li žalobní tvrzení nepravdivé, měl soudce žalovaného osvobodit

v soukromoprávním procesu princip pekuniární kondemnace

rozsudek zněl vždy na peníze – ať byl žalobní nárok jakýkoli, musel soud provést jeho ocenění v penězích (litis aestimatio)

arbitratus de restituendo – povinnost soudce vyzvat před vynesením rozsudku žalovaného, aby vydal předmět sporu in natura

nevydal-li žalovaný věc = vypočítávala se kondemnační suma – přihlíželo se k neochotě žalovaného jako trest zvyšování sumy (dvojnásobek, čtyřnásobek)

mohl být dán omezující dodatek: např.stanovení maximální hranice kondemnační sumy – taxatio (odsuď soudče do výše 10 000)

formule se záměnou subjektů:

řešení problému nepřípustnosti zastoupení pomocí stylizace kondemnačního příkazu

intence stylizována jménem zastoupeného, kondemnační příkaz vydán na jméno zástupce do sporu vstupuje zástupce sám - vlastní oprávněný tím ale ztrácí své právo/dlužník se zprošťoval závazku

dva druhy procesních zástupců:

1. kognitor – zástupce řádný, ceremoniálně pověřený - ustanovený slavnostními slovy v přítomnosti odpůrce

2. prokurátor – obyčejný zmocněnec, za žalovaného mohl do sporu vstoupit kdokoli i bez zmocnění – musel odpůrci dát záruku, že se rozsudku podřídí

doslova vyjímky, výminky

nejjednodušší obrana žalovaného – popření intence  žalobce nucen prokazovat její oprávněnost

důkazní břemeno leží na tom, kdo něco tvrdí, ne na tom, kdo něco popírá

někdy ale žalovaný může jen uvádět okolnosti, které žalobcův nárok omezují, odkládají n. paralyzují

námitky mohly vycházet z ius civile, ale i z jiných skutečností, kterým dával praetor právní relevanci zapisovány do formulí – soudce musel posoudit jejich pravost, a osvobodit žalovaného, který nepopíral intenci, ale prokázal pravdivost námitky uznávané praetorem

ve formuli stylizováno jako negativní podmínka odsouzení

nástroj k potírání formalizmů starého civilního práva

exceptio doli – námitka zlého úmyslu n. podvodného jednání

1. exceptio doli specialis / praeteriti

běžná námitka, že žalobce jednal se zlým úmyslem, podváděl n. měl na podvodu účast

jde o podvod v určité situaci, při určitém právním jednání, v době soudního řízení je podvodné jednání už skončeno

1. exceptio doli praesentis / generalis

názor, že podvodně jedná i ten, kdo žaluje, ačkoli ví, že odpůrce má proti jeho žalobě námitky, které ji paralyzují

podvod přítomný/obecný – realizuje se až přímo v soudním řízení, netýká se konkrétného jednání, ale projevuje se samým vedením sporu

časem rozhodovalo objektivní hledisko - rozšíření na případy, kdy žalobce nastoupil na soud aniž by věděl, zda žalovaný má námitku a že se tedy žalovaný může účinně bránit

námitky, které uznávalo ius civile – nemusely být zapsány do formule, mohly být uplatňovány kdykoliv

námitky, které uznával jen praetor, musely být zapsány do formule, jinak k nim soudce nemohl přihlížet – neplatilo v případě žalob bonae fidei – exeptio doli mohla být uplatněna i bez výslovného uvedení ve formuli, v kterékoli fázi řízení

procesní námitky

1. námitky dilatorní – ty, jež působí jenom určitý čas (např.že žalovaná pohledávka není dospělá)

2. námitky peremptorní – ty, jež působí trvale

obě měly stejné účinky = odmítnutí žalobce a definitivní ztrátu nároku (i u dilatorní ztráta nároku)

o stejném nároku se dvakrát na soudě jednat nesmí = ne bis de eadem re