17. Kultura období republiky - základní teze
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Řím
17. KULTURA OBDOBÍ REPUBLIKY
Základní teze:
základní charakteristika:
římská kultura se vytvářela pod silným etruským a řeckým vlivem, velmi známý je výrok římského básníka Augustovy doby Quinta Horatia Flacca „Graecia capta ferum victorem cepit et artes intulit agresti Latio“ (Poražené Řecko si podmanilo divokého vítěze a vneslo umění (vzdělání) do nevzdělaného Latia), přesto se však nedá tvrdit, že by římská kultura byla zcela nepůvodní, neboť Římané antickou kulturu obohatili,
o počátcích římské kultury doby republiky nejsme příliš informováni, protože se nám do dnešní doby četná díla nedochovala, kromě toho byly dějiny doby rané římské republiky poznamenány nepřetržitými sociálními zápasy i četnými válkami, Římané, zejména aristokraté, byli především zemědělci a válečníky, smyslem jejich života bylo působit ve veřejném životě a získat co největší uznání pro svůj rod,
cestu k většímu rozvoji římské kultury otevřelo přetvoření Říma ve světovou říši, což bylo spojeno i s hellénizací římské společnosti, nejprve především aristokratických vrstev, která se začala projevovat zejména od doby podmanění Makedonie a Řecka, do Říma začali přicházet četní řečtí rétoři, filozofové, architekti, sochaři, vychovatelé atd., často se jednalo o otroky či propuštěnce,
stavitelství:
základní architektonické prvky a charakteristické rysy římské architektury: důležité stavitelské prvky převzali Římané od Etrusků (pilíř, oblouk a klenba) i od Řeků (tři základní architektonické slohy), k dórskému, iónskému a korintskému slohu pak připojili ještě sloh toskánský (sloup je hladký bez žlábkování a má patku) a kompozitní čili smíšený (je kombinací prvků tří řeckých řádů), pro Římany bylo charakteristické vytváření užitkových staveb jako domů, mostů, akvaduktů, silnic, antické stavitelství obohatili také o basiliky (původně tržní a soudní budovy, později pojmenování pro křesťanské kostely), typicky římskými stavbami se staly i cirky a amfiteátry, velkým římským vynálezem se stalo od 2. století př. n. l. použití betonu, jeho základ tvořilo pálené vápno smíchané s vodou, do kterého se přidával sopečný popel, právě jemu vděčí římský beton za svou trvanlivost, využití betonu společně se zvládnutím techniky stavby oblouku a klenby umožnilo vytvářet velmi monumentální architekturu,
římský dům: většina římských domů sloužila především k přespání, prvotním typem domu se v římské architektuře stal dům s atriem (převzatý od Etrusků), střed atriového typu domu tvořilo atrium (od latinského adjektiva ater-černý), v této místnosti se původně vařilo, spalo, v jejím středu byla umístěna nádržka, která sloužila k zachytávání dešťové vody, ve střeše byl umístěn otvor, kterým pronikaly do místnosti vzduch a světlo a odcházel kouř,
postupně se k atriu začaly připojovat další místnosti a z atria se stal reprezentační prostor, nádvoří obklopené sloupořadím, ze kterého se vcházelo do dalších místností, k nejdůležitějším z nich náležely pokoj pána domu, kde pracoval a přijímal návštěvy (tablinum), jídelna (triklinium ), ložnice (cubiculum), vstupní chodba (vestibulum), za domem se pak rozkládala zahrada,
peristylový dům: (Římané ho převzali od Řeků, v Římě se rozšířil zhruba od 2. století př. n. l.), pod pojmem peristyl se rozumí sloupový ochoz, peristyl se postupně začal připojovat k atriovému domu, domy bohatých Římanů měly mozaikové podlahy, na stěnách freskovou výzdobu, stropy i stěny byly zdobeny i štukami, nádvoří i místnosti také zdobily četné plastiky,
hypocaustum: vytápěcí systém v římských budovách, který fungoval tak, že z vytápěcí místnosti proudil teplý vzduch pod podlahou, podepřenou cihlovými pilířky, pak stoupal do stěn, zhotovených z dutých cihel, vytápění se hodně rozšířilo zejména v chladnějších severských oblastech římské říše, pozůstatky hypocausta byly odkryty i na našem území (viz téma Germáni a Římané ve střední Evropě)
chrámy: každé římské město stejně jako řecké muselo mít chrám, základní typ chrámu převzali Římané od Etrusků, jednalo se o pódiový chrám, jehož základním znakem bylo vysoké pódium, na němž chrám stál, zatímco řecké chrámy zpravidla vznikaly na vyvýšených místech, římské chrámy byly spíše umístěny v rovinatém terénu, takže bylo nutné, aby chrám vyčníval nad okolní zástavbou, schodiště pro vstup do římského chrámu se nacházelo pouze na jeho jedné straně,
město Řím a Forum Romanum: centrem Itálie a postupně vznikající říše bylo město Řím, jehož zástavba se až do Augustovy doby vyvíjela zcela neplánovitě a většina staveb byla zhotovena z cihel a ze dřeva, často ho postihovaly požáry a velmi také utrpělo v době občanských válek v 1. století př. n. l., architektonickým centrem města se stalo Forum Romanum, náměstí, považované za středisko náboženského a politického života Říma, počátky jeho výstavby spadají již do doby královské a během republikánského období zde vzniklo mnoho významných veřejných staveb, chrámy, basiliky, sloupořadí, radnice (curia), kde zasedal římský senát, řečniště,
Kapitol: střediskem náboženství se ale stal především pahorek Kapitol, na kterém stál chrám, zasvěcený kapitolské trojici bohů, Iovovi, Iunoně a Minervě, dle římské tradice se na výstavbě prvního chrámu na tomto místě podílel etruský sochař Vulka,