17. Kultura období republiky - základní teze
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
c)sochařství:
- realistický portrét: Římané obohatili vývoj antického sochařství především o realistický portrét a v císařské době o historický reliéf a jezdecké sochy, realistické portréty mají svůj základ ve snímání posmrtných masek příslušníkům římské nobility, vznikaly však nejen busty římských státníků a vojevůdců, ale i celé sochy, sochařská díla zhotovovali často umělci původem z Řecka,
- historický reliéf: reliéfní výzdoba byla typická i pro řecké chrámy, ale jejich metopy a vlysy se inspirovaly v řecké mytologii, římský historický reliéf čerpal své náměty z historických událostí, především z římských válečných vítězství, římské reliéfní umění se více rozvinulo v císařské době, kdy se uplatňovalo především na vítězných obloucích a sloupech,
- kopie řeckých děl: římskému sochařství vděčíme i za dochované kopie četných řeckých soch, neboť bohatí Římané se snažili vyzdobit sochami svoje domy a zahrady, sochy stály i na forech a ve sloupořadích,
d) malířství a mozaiky:
- do dnešní doby se dochovaly především nástěnné malby a mozaiky (detailněji viz téma Kultura období principátu), své náměty čerpají především z řecké mytologie a vzorem zde byly většinou výtvory řeckých malířů,
e) latinský jazyk:
- patří ke skupině indoevropských jazyků, latinou se psalo a mluvilo nejprve na území Říma a Latia, odtud se její znalost šířila do okolních zemí, vytvoření klasické podoby latiny je spojeno s Ciceronovou činností, vedle „oficiální“ latiny existovala i latina lidová (vulgární), kterou mluvili obyčejní lidé, v římské literární tvorbě se uplatňovala zejména v komediích,
literatura:
- drama, Androníkos: u základů literární římské tvorby stál řecký literát Androníkos, který se do Říma dostal jako otrok a působil v římské rodině jako vychovatel, po propuštění na svobodu přijal, jak to bylo v Římě zvykem, jméno svého bývalého pána a jmenoval se Lucius Livius Andronicus, do latiny přeložil zhruba v polovině 3. století př. n. l. Homérovu Odysseiu a dvě řecká dramata,
- římská komedie: na Androníka navázali dva vlastní tvůrci římské komedie, Titus Makcius Plautus (3/první polovina 2. století př. n. l.) a Publius Terentius Afer (2. století př. n. l.), inspirovali se především v nové attické komedii, jejíž nejvýraznějším představitelem byl v helénistickém období Menandros, římská komedie se stejně jako nová attická komedie oprostila od soudobých společensko-politických námětů a vnesla do vývoje komedie spíše témata ze soukromého života, především městského, vyznačovala se využitím ustálených typů osob – chytrý otrok, chlubný vojín, zamilovaný mladík, bohatý, ale omezený lakomec apod., měla velmi satirický ráz, některé z uvedených motivů byly využity i v dílech Komedie o hrnci, Chlubivý vojín, Komedie o strašidle (Plautus) či v komedicích Dívka z Andru, Kleštěnec (Terentius), Pautovy a Terentiovy komedie ovlivnily tvorbu slavných novodobých autorů komedií, Molièra a Shakespeara,