Základní charakteristika kolonialismu

Ve srovnání s 15. – 18. stol. se cíl expanzí velmocí od počátku 19. stol. změnil. Na prvním místě nyní stály hospodářské zájmy, dovoz nerostných surovin a vývoz spotřebního zboží. Kolonialismus má zároveň mocenský podtext, stává se prestižní záležitostí. Je nutné pro velmoci získat také strategicko – vojenské body na mapě světa. Mocnosti uplatňují jiný postup a taktiku vůči různým typům kolonií. Je rozdíl v postupu v Číně, Africe nebo Latinské Americe. Postupně se rozsah kolonií zmenšuje. Španělsko a Portugalsko ztrácí své kolonie na jihu Afriky, Anglie ztrácí z části kolonie v Kanadě. Ale na druhé straně své koloniální panství zvyšují koloniální expanzí Anglie a Francie.

Francie na konci 19. stol. získává Alžír (1830), Madagaskar (1840), Novou Kaledonii (1853), západní pobřeží Afriky (Pobřeží Slonoviny, Senegal nebo Kongo) a prostor Indočíny (1862).

Anglie pronikala především do Austrálie, zejména poté co James Cook objevil roku 1770 úrodnější a přístupnější pobřeží Austrálie. Anglická vláda rozhodla deportovat sem trestance. Osidlování Austrálie postupovalo od východu na západ. Teprve ve 30. letech 19. stol. začali převažovat svobodní usedlíci a přistěhovalci nad trestanci. Austrálii tvořilo 5 kolonií (Nový Jižní Wales, Victoria, Queensland, Západní Austrálie, Jižní Austrálie a ostrov Tasmánie).

Do pol. 19. stol. byla pod britskou nadvládou sjednocená Indie. Roku 1833 byla zrušena Východoindická obchodní společnost a do popředí vystoupil dovoz průmyslových výrobků z Anglie (textil). Pro indické vyšší vrstvy bylo budováno britské školství. Na poli hospodářském dochází k úpadku tradiční zemědělské a řemeslné výroby a uplatňuje se orientace na produkci surovin pro britský průmysl a obchod (bavlna, cukr, indigo, opium, olej, čaj, káva a kaučuk). Probíhaly zde náboženské boje mezi hindy a muslimy. V letech 1857–1859 vypuklo největší povstání proti Britům v Hindustánu. Hlavní příčinnou bylo bezmezné vykořisťování a brutální postup ze strany Anglie. Angličtí kolonizátoři byli nuceni provést řadu opatření, která směřovala k upevnění jejich panství na jedné straně a k zamezení dalších nepokojů na straně druhé. V červenci 1858 podle zákona „o lepší správě Indie“ přešla Indie pod přímou vládu a správu britské koruny.

Na přelomu 18. a 19. stol. nabyla významu v rusko–britském soupeření na středním východě Persie (Irán). Perská vláda musela Velké Británii poskytnout stejné výsady jako Rusku.

V roce 1801 byl Brity obsazen Egypt. Proti tomuto obsazení vypukl odpor v čele s Muhammadem Alim, který Egypt obsadil. V Západní Africe na přelomu 18. a 19. stol. se nacházely osady anglické, francouzské, portugalské, španělské, holandské, dánské a švédské. Velice čilý byl především obchod s otroky, zlatem, slonovinou a kořením. Pod britským tlakem byl nakonec obchod s otroky zrušen a celá řada západoafrických osad zůstala opuštěná. Za britskou kolonii byla prohlášena Sierra Leone, kam od konce 18. stol. usazovala britská vláda osvobozené otroky. Také Gambie a Zlatonosné pobřeží se staly britskými komuními koloniemi.