Dělení dne a hodiny v historii lidstva
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Dělení dne a hodiny
den = základní jednotkou měření času byl ve všech společenstvích
- činnost člověka se hluboko do novověku odehrávala výhradně za světlého dne mezi východem a západem slunce
- dnes se počítá 24-hodinový den od půlnoci do půlnoci
- do 1924 se v astronomii počítal den od poledne, aby se neměnilo datum jednoho nočního pozorování
- od 1.1. 1925 se však počítá od půlnoci
- národy řídící se lunárním kalendářem asi začínaly den od západu Slunce nebo od setmění
- národy řídící se solárním kalendářem asi začínaly den od východu Slunce
- Židé počítali dny od západu do západu Slunce, což převzala i křesťanská církev, která začíná den nešporami (vesperi) - kromě dies legitimus
Dělení dne ve starověku
- zpočátku primitivní dělení – úseky se v Řecku nazývaly hora
- dny nebyly děleny na určité části, ale na denní nebo noční doby, které byly udávány jen velmi neurčitě a přibližně
- ve všech známých kulturních oblastech Přední Asie a Evropy bylo časem obvyklé dělení dne na dvanáct částí, hodin
denních (od východu do západu Slunce)
dvanáct částí nočních (od západu do východu Slunce)
- takovéto hodiny měly v různých ročních dobách, a také na různých místech, odlišnou délku
- denní hodiny byly měřeny slunečními hodinami, gnómon (v Římě známy od roku 263 př.n.l.)
Kanonické hodinky
- od 12.st. toto dělení zcela převládá, moderní hodiny je vytlačují až v ½ 15.st
- křesťanská církev převzala římské dělení dne a noci na stejný počet částí, jejichž délka se během roku měnila 7 časových úseků podle modliteb:
matutinum (jitřní) ve třetí čtvrtině noci
hora prima při východu Slunce
hora tercia uprostřed dopoledne
hora sexta v poledne
hora nona uprostřed odpoledne
hora vespera (nešpory) zprvu po západu Slunce, od 6. století asi hodinu před západem Slunce
completorium – doba západu Slunce
- časem se doba některých hodinek posouvala (sexta byla vypuštěna a nona přesunuta na poledne, vespera se přesouvala doprostřed odpoledne, prima posunuta do pokročilejší denní doby)
- podle kanonických hodinek byl od raného středověku počítán čas občanského dne
- začátek kanon. hodinek byl oznamován zvoněním kostelních zvonů
- doba kanon. hodinek byla určována podle nestejně dlouhých hodin tak, aby se vešly do světlého dne
proto připadají kanonické hodinky v různých ročních dobách na odlišnou hodinu podle moderního počítání:
Horae temporales = nestejné hodiny
= dělení dne, a také noci, na dvanáct nestejně dlouhých hodin, horae temporales
- měřeny slunečními hodinami
- jejich délka se v průběhu roku měnila:
- stejně dlouhé denní a noční hodiny byly v době okolo jarní a podzimní rovnodennosti
- v létě byly denní hodiny delší, nežli je současná hodina a noční kratší
- v zimě naopak